26 C 300/2022-43 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Předmětem řízení je zaplacení částky ve výši 5 845,97 Kč představující dluh žalovaného plynoucí ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne 7.12.2020. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas, žalovaný pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagoval na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. 3. Žalovaný se zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] s využitím svých osobních údajů, následně podal žádost o poskytnutí konkrétního úvěrového produktu. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] návazně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zaslala mu prostřednictvím služeb elektronických komunikací návrh úvěrové smlouvy, jenž žalovaný akceptoval a načerpal ve dvou tranších částku ve výši 6 900 Kč, in concreto 5 000 Kč dne 7.12.2020 a 1 900 Kč dne 9.4.2021. Čerpané finanční prostředky byly žalovanému poukázány na bankovní účet č. [bankovní účet]. 4. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 4.12.2021. V souladu s dikcí úvěrové smlouvy hradil čerpaný úvěr měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, v jednom případě, a to dne 28.6.2021, pak splatil 2 000 Kč. Celkově žalovaný zaplatil 8 000 Kč. Z přehledu výběrů, fakturací a úhrad plyne, že v průběhu splácení se žalovaný opakovaně dostával do prodlení, za což mu byly účtovány sankční poplatky, poslední úhradu ve výši 1 000 Kč pak právní předchůdkyni žalobkyně poukázal dne 6.8.2021. 5. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Dle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. 11. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona by mohla naznačovat, že jde o neplatnost„ toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté dokonce na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, sp.zn. C -679/18). 12. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní náležitě prověřena. Na výslovný dotaz soudu se žalobkyně vyjádřila toliko v obecné rovině, aniž by předložila potřebné doklady stran prošetření příjmových a osobních poměrů žalovaného. Předloženou úvěrovou smlouvu tudíž stíhá sankce absolutní neplatnosti, nabízí se tak posoudit žalobní nárok v intencích § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, a to ve výši jistiny 6 900 Kč čerpané žalovaným. Nutno ovšem připomenout, že zatímco právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému ve dvou tranších částku 6 900 Kč, on jí jednotlivými splátkami postupně uhradil částku v souhrnné výši 8 000 Kč, jak plyne z přehledu na č.l. 17 spisu sp.zn. 26 C 300/2022 a jak to ostatně uznala sama žalobkyně v podání na č.l. 22 p.v. spisu. Závazek z bezdůvodného obohacení tedy zanikl splněním. 13. S ohledem na shora snesené tudíž soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž v intencích § 142 odst. 1 o.s.ř. současně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neb procesně úspěšnému, leč také procesně pasivnímu žalovanému žádné náklady nevznikly. 14. Zbývá jen pro úplnost zmínit, že svoji aktivní legitimaci žalobkyně prokázala předložením příslušné postupní smlouvy včetně relevantní části jejích příloh.