16 C 175/2023-36 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 184 840,59 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 200 Kč počínaje dnem [datum] spolu s úrokem ve výši 7,5 % ročně a poplatky dle sazebníku banky. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto banka využila svého oprávnění a úvěr k [datum] zesplatnila. O tom byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum] Požadována je dlužná jistina ve výši 183 366,41 Kč, úroky z prodlení kapitalizované ke dni postoupení v částce 3 714,21 Kč, poplatky ve výši 1 474,18 Kč a dále úrok z úvěru z dlužné jistiny ode dne postoupení do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků ode dne postoupení do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce tak, že vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, zejm., že je svobodný, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem činí 40 966 Kč, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. 7. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný požádal banku o úvěr ve výši 100 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytu nebo domě bez zástavy a je zaměstnán u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení], když pracovní poměr není sjednán na dobu určitou a měsíční příjem ve výši 40 966 Kč bude doložen později. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že nehradí žádné splátky úvěrů. V kolonce ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) bylo uvedeno 0 Kč. Žalovaný rovněž podpisem stvrdil, že všechny údaje v žádosti jsou pravdivé. Zaměstnavatel žalovaného písemně potvrdil dne [datum], že žalovaný u něj v posledních 12 měsících dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 1 867 EUR Źalobce dále předložil prohlášení banky o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. [příjmení] mimo jiné uvedla, že žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Proto banka na základě dalších dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) stanovila jeho životní výdaje na 7 966 Kč. Žalovaný na žádosti dále uvedl splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do [anonymizováno] a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti dva úvěry u [právnická osoba] se splátkami 2 390 Kč a 3 593 Kč a kontokorent 7 000 Kč s orientační splátkou 584 Kč 8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Ze shora citovaného ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. se podává, že poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž vychází z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z dostupných databází nebo i z jiných zdrojů. Soud je toho názoru, že původní věřitel nedostatečně prověřil výdaje žalovaného, když poté, co žalovaný uvedl výdaje nulové, vyšel pouze z administrativních veličin životního minima a nákladů na bydlení, navíc za situace, kdy žalovaný dokonce zamlčel splátky dalších úvěrů. Soud je přesvědčen, že i v případě příjmů přes 40 000 Kč a nové splátky 4 200 Kč nelze na povinnost zkoumat skutečné výdaje žalovaného rezignovat. 9. Protože právní předchůdce žalobce nepostupoval při uzavírání shora uvedené smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je tato smlouva absolutně neplatná. (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených původnímu věřiteli formou uhrazených splátek. Z uzavřené smlouvy (byť neplatné) vyplývá, že finanční prostředky ve výši 300 000 Kč byly žalovanému zaslány na jeho úvěrový účet bezprostředně po podpisu smlouvy, když podpisem smlouvy žalovaný požádal o čerpání úvěru a dal příkaz k jeho čerpání. Žalobce tvrdí, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 213 109,82 Kč (žalovaný tuto částku nijak nerozporoval). Výše bezdůvodného obohacení je pak vyčíslena jako rozdíl těchto částek, tedy celkem částkou 86 890,18 Kč. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], ve které stanovil lhůtu k plnění do [datum], následující den tak nastalo prodlení žalovaného. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 10. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když z přílohy k této smlouvě vyplývá, že předmětem postoupení je i žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak shora uvedeno, postupitelem. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovanému, který byl ve věci procesně úspěšnější, žádné náklady nevznikly.