16 C 191/2023-43 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 30 946,10 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřel s žalovaným dne 14. 10. 2020 smlouvu o hotovostním úvěru –„ [anonymizována čtyři slova]. Výše jistiny úvěru činila 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr formou 36 měsíčních splátek po 1 611,01 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný byl rovněž povinen hradit poplatky dle aktuálně platného Sazebníku. Žalovaný nesplnil své povinnosti dle smlouvy, když neuhradil splátky za měsíce únor, březen, duben 2022, proto využil žalobce svého práva dle smlouvy a odstoupil od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným ke dni [datum]. Požadována je dlužná jistina ve výši 30 946,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 080,28 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok ve výši 5 356,82 Kč za období od [datum] do [datum], úrok ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2020 poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem na jeho účet vedený u žalobce, jak vyplývá ze smlouvy a z výpisu z tohoto účtu. Z výpisu z úvěrového účtu dále vyplývá, že žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 23 737,95 Kč. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl příjem ve výši 16 000 Kč, což žalobce ověřil z příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobce. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, banka stanovila životní výdaje žalovaného podle svého ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3 860 Kč. Dále žalovaný v žádosti uvedl splátky mimo banku ve výši 0 Kč, banka dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila splátkové zatížení ve výši 416,66 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 611,01 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 2 027,67 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 8. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobce je zřejmé, že žalobce toliko prověřil příjmy žalovaného. To však neplatí v případě výdajů žalovaného. Žalobce tvrdí, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč a výši splátek mimo banku také 0 Kč. To však je v rozporu s obsahem samotné žádosti předložené žalobcem, ze které vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl, že součet měsíčních splátek půjček a hypotečních úvěrů činí 2 300 Kč (žalobce však lustrací zjistil splátku pouze ve výši 416 Kč, ze které vycházel). Pokud jde o další výdaje, pak byl žalovaný dotazován pouze na osobní měsíční náklady na bydlení, ostatní výdaje žalobce vůbec nezjišťoval. Je tedy zřejmé, že žalobce dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného dle parametrů vymezených ve shora citovaném ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. To má za následek, že uzavřená smlouva č. [anonymizováno] je absolutně neplatná. (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. V této souvislosti soud odkazuje také na rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 9. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených původnímu věřiteli formou uhrazených splátek. Jak popsáno shora, částka 50 000 Kč byla žalovanému převedena na jeho běžný účet dne 14. 10. 2020. Žalovaný na splátkách uhradil částku 23 737,95 Kč. Výše bezdůvodného obohacení je tedy vyčíslena částkou 26 262,09 Kč. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 3. 2023, když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], která mu byla odeslána poštou dne 1. 3. 2023, jak vyplývá z poštovního podacího lístku. V souladu s § 573 se má za to, že výzva došla žalovanému dne 6. 3. 2023, následující den tak nastalo prodlení žalovaného. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný ohledně výše uplatněného nároku z 85 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného z 15 %. Proto soud uložil žalovanému nahradit náklady řízení v rozsahu 70 % (85% - 15%). Náklady řízení žalobce tvoří odměna jeho právního zástupce za tři úkony právní služby před podáním žaloby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a za dva úkony právní služby po podání žaloby po 2 340 Kč (vyjádření ze dne 12. 6. 2023, účast na jednání) a náhrada jeho hotových výdajů ve výši tří režijních paušálů po 100 Kč a dvou po 300 Kč, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., vše navýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci dále přísluší náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč + DPH a cestovní náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Při ujeté vzdálenosti 298 km a kombinované spotřebě 7,1 l / 100 km motorové nafty činí základní náhrada a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 2 482 Kč + DPH dle vyhl. č. 467/2022 Sb. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 238 Kč Celkové náklady řízení žalobce jsou vyčísleny částkou 13 727,62 Kč, 70% z této částky pak činí částku 9 609 Kč, která byla uložena k náhradě žalovanému.