16 C 269/2023-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 122 505,30 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smluv byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 307 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,82 % ročně, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 15 měsíčních splátkách po 2 488 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Požadována je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 15 096,65 Kč, úrok ve výši 20,82 % ročně z nesplacené jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 5 713,93 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 3 455,83 Kč). Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 57 783 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 450 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Požadována je dlužná jistina ve výši 45 703,46 Kč, dlužný poplatek ve výši 41 705,19 Kč, úrok ve výši 24,24 % ročně z nesplacené jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 9 201,33 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 7 897,18 Kč). Všechny žalované pohledávky nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce tak, že vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením každé jednotlivé smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. 7. Z žalobcem předložených zákaznických karet ze dne [datum] a [datum], které jsou zároveň žádostí o spotřebitelský úvěr, vyplývá, že žalobce ohledně úvěruschopnosti žalovaného vyšel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bytě bez dalšího spolubydlícího. Je zaměstnaný na plný úvazek, jeho čistý příjem zjištěný na základě předložených výplatních pásek se pohyboval od 23 962 Kč do 24 026 Kč měsíčně, je zde uveden další příjem domácnosti 35 resp. 40 000 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou pak v částce 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl při uzavření první smlouvy, že nehradí žádné splátky u jiné společnosti ani u původního věřitele. Při uzavření druhé smlouvy uvedl, že hradí interní splátky PF ve výši 4 450 Kč. Žalobce v kolonce ověřené dokumenty označil pracovní smlouvu, výplatní pásky za dva měsíce. Součástí karet je i prohlášení spotřebitele o pravdivosti údajů, které původnímu věřiteli poskytnul. Kromě zákaznických karet žalobce nepřipojil k žalobě žádný jiný důkaz vztahující se k jeho povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Již ze samotných karet je zřejmé, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Ze shora citovaného ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. se podává, že poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž vychází z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z dostupných databází nebo i z jiných zdrojů. Z tvrzení žalobce a ze zákaznických karet vyplývá, že žalobce pouze prověřil příjmy žalovaného (za předpokladu, že mu byly tvrzené výplatní pásky a pracovní smlouva skutečně předloženy), o řádném posouzení a prověření se však v žádném případě nedá hovořit, pokud jde o výdaje žalovaného. Z karty klienta je zřejmé, že se vychází z odhadovaných měsíčních výdajů 3 000 Kč, aniž byla jejich výše patrně jakkoliv doložena nebo jinak ověřena, navíc tato částka je zjevně nepřiměřená, zejména za situace bydlení v nájmu. Rozporné jsou i údaje o tom, že žalovaný má nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti, současně je v kartě uvedeno, že bydlí bez dalšího spolubydlícího. Je tedy zřejmé, že původní věřitel řádně neprověřil výdaje žalovaného a nemohl tak řádně posoudit jeho schopnost splácet poskytnuté úvěry. Současně vyšel pouze z prohlášení spotřebitele o pravdivosti poskytnutých údajů, aniž tyto dále ověřoval. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ K tomu soud podotýká, že žalobce ani netvrdí jakékoliv další ověřování úda