16 C 353/2022-27 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalované domáhá zaplacení částky 55 119,47 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Nedílnou součástí smluv byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 29 612 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení a za komfortní splácení, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 534 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne [datum], žalovaná uhradila celkem částku 22 704 Kč. Požadována je dlužná jistina ve výši 24 260,12 Kč, dlužný poplatek ve výši 16 439,35 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 8 168,92 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 2 924,36 Kč). Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 615 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení a za komfortní splácení, a to v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 885 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne [datum], celkem žalovaná uhradila částku 20 195 Kč. Požadována je dlužná jistina ve výši 9 047,14 Kč, dlužný poplatek ve výši 5 372,86 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 4 912,09 Kč) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do zaplacení (ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 1618,43 Kč). 2. Obě žalované pohledávky nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce tak, že vyhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením každé jednotlivé smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. 8. Z žalobcem předložených zákaznických karet ze dne [datum] a [datum], které jsou zároveň žádostí o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalobce ohledně úvěruschopnosti žalované vyšel ze zjištění, že žalovaná je [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno]. V kolonce počtu vyživovaných osob je uvedena číslice 0. Je zaměstnaná na plný úvazek, její čistý příjem zjištěný na základě předložených výplatních pásek se pohyboval od 17 956 Kč do 18 355 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje jsou pak v částce 5 000 Kč měsíčně v březnu 2019, v červnu 2016 (druhá smlouva) již jen 2 000 Kč, když přibyly interní splátky PF ve výši 2 885 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá zápůjčku u jiné společnosti.. Původní věřitel v kolonce ověřené dokumenty označil pracovní smlouvu a výplatní pásky za dva měsíce. Součástí karet je i prohlášení spotřebitele o pravdivosti údajů, které původnímu věřiteli poskytnul. Kromě zákaznických karet žalobce nepřipojil k žalobě žádný jiný důkaz vztahující se k jeho povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované. Již ze samotných karet je zřejmé, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Ze shora citovaného ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. se podává, že poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž vychází z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z dostupných databází nebo i z jiných zdrojů. Z tvrzení žalobce a ze zákaznických karet vyplývá, že původní věřitel pouze prověřil příjmy žalované (za předpokladu, že mu byly tvrzené výplatní pásky a pracovní smlouva skutečně předloženy), o řádném posouzení a prověření se však v žádném případě nedá hovořit, pokud jde o výdaje žalované. Z karty klienta je zřejmé, že se vychází z odhadovaných měsíčních výdajů při první žádosti 5 000 Kč 2 000 Kč pak při druhé žádosti, aniž byla jejich výše nepochybně jakkoliv doložena nebo jinak ověřena, v případě druhé žádosti pak účelově upravena a tato částka neodpovídá ani částce životního minima pro rok 2019, kdy byly smlouvy uzavírány, nepochybně nezahrnuje nájem z tvrzeného nájemního bydlení. Je tedy zřejmé, že původní věřitel řádně neprověřil výdaje žalované a nemohl tak řádně posoudit její schopnost splácet poskytnuté úvěry. Současně vyšel pouze z prohlášení spotřebitele o pravdivosti poskytnutých údajů, aniž tyto dále ověřoval. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ K tomu soud podotýká, že žalobce ani netvrdí jakékoliv další ověřování údajů ve veřejně