16 C 576/2022-41 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 27 138,03 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty a dále produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky a také úrokový lístek banky a sazebník banky. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a byla mu poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících se ze sjednané procentuální výše 5 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků z částky po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno, a poplatku za odeslané upomínky dle sazebníku a úrokového lístku. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr byl pak povinen průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Přesný výčet transakcí kreditní kartou, výše smluvních úroků a průběh splácení jsou zachyceny v měsíčních výpisech z účtu. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto banka využila svého práva sjednaného v podmínkách a dne [datum] ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 29 895,64 Kč, aktuální výše úrokové sazby úroku pak dle úrokového lístku banky činila 17,88 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Požadována je dlužná jistina ve výši 25 938,03 Kč, poplatky ve výši 1 200 Kč, kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 5 323,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 545,96 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 27 138,03 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 17,88 % ročně z částky 25 938,03 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, a to opakovaně. Z platební historie ke smlouvě vyplývá, že žalovaný za období od uzavření smlouvy dne [datum] do [datum], kdy byla smlouva ukončena, čerpal finanční prostředky v celkové výši 110 419 Kč. Za stejné období pak vrátil původnímu věřiteli [právnická osoba] celkem 91 000 Kč. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem (postupitelem) dopisem ze dne [datum]. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel původní věřitel (banka) z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Banka žádost hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Banka vychází z příjmu, který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 17 883 Kč. Dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč a žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. V době podání žádosti měl žalovaný vůči bance závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 948,08 Kč a další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 558 Kč. 1. Žalobce na podporu svých tvrzení o posouzení úvěruschopnosti předložil vyjádření banky, které je shodné se skutkovými tvrzeními žalobce uvedenými shora. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobce je zřejmé, že se původní věřitel spokojil pouze s deklarovanými příjmy žalovaného. Ty navíc navyšuje i o příjmy ostatních členů domácnosti (bez bližší specifikace a důkazů), ačkoliv nikdo jiný než žalovaný není zavázán uzavřenou úvěrovou smlouvou. Obdobné platí i o výdajích žalovaného, které původní věřitel rovněž nijak nezjišťoval, natož ověřoval (vyjma výše splátek z jiných úvěrů žalovaného), ohledně výdajů pak vyšel pouze z údajů ČSÚ. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ K tomu soud podotýká, že žalobce ani netvrdí jakékoliv další ověřování údajů ve veřejně přístupných databázích. Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal, že by jeho předchůdce při uzavírání smluv s žalovaným řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. To má za následek, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] je absolutně neplatná. (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. V této souvislosti soud odkazuje také na rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 8. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených původnímu věřiteli formou uhrazených splátek. Jak popsáno shora, žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty na základě uzavřené smlouvy finanční prostředky v celkové výši 110 419 Kč, původnímu věřiteli [právnická osoba] vrátil celkem 91 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení je pak vyčíslena jako rozdíl těchto částek, tedy celkem 19 419 Kč. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovan