23 C 243/2022-91 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 92 690,41 Kč s příslušenstvím představující dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], dne [datum]. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení o způsobu uzavření smlouvy, ověření totožnosti žalované a ověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (posledně uvedené tvrzení však neprokazovala, navíc tyto otázky nebyly předmětem výzvy soudu) a dále doplnila, že z dlužné částky 92 690,41 Kč představuje 67 761,70 Kč dlužnou jistinu, 24 428,71 Kč úroky a 500 Kč účelně vynaložené náklady na vymáhání. Rovněž doložila čerpání úvěru ze strany žalované a platební historii, dle níž je patrné, že žalovaná uhradila celkem 299 144,99 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] rámcovou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 35 000 Kč. Dle čl. I odst. 2 rámcové smlouvy jsou nedílnou součástí této smlouvy Standardní podmínky smlouvy o úvěru a Standardní evropské informace o spotřebitelským úvěru. (Zjištěno z uvedené úvěrové smlouvy ze dne [datum], z kopií občanských průkazů žalované na č.l. 80-83 a ze Standardních podmínek smlouvy o úvěru a Standardních evropských informací o spotřebitelským úvěru.) Ze Standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru ovšem vyplývá úvěrový limit 25 000 Kč, čímž se obsah úvěrové smlouvy dostává do rozporu s obsahem nedílné součásti smlouvy (zjištěno ze Standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru). 5. Žalobkyně dále prokázala čerpání úvěru ze strany žalované v souhrnné výši 262 071 Kč v 61 čerpáních. Žalovaná přitom žalobkyni uhradila v souhrnu 299 144,99 Kč (zjištěno z 61 potvrzení o provedené platbě na č.l. 18-79, vždy na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], a z platební historie na č.l. 15-17). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě žalované částky. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku.) 7. Žalobkyně však nijak nevysvětlila své tvrzení, jak může žalovaná na jistině dlužit 67 761,70 Kč, když z jediné doložené i tvrzené úvěrové smlouvy vyplývá, že úvěrový limit byl sjednaný ve výši 35 000 Kč (dle standardní informace dokonce jen ve výši 25 000 Kč, přičemž tento rozpor mezi oběma dokumenty žalobkyně ani přes výzvu rovněž nijak nevysvětlila). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela se žalovanou nějaký dodatek smlouvy, popř. dodatky, jimiž by došlo k navýšení úvěrového limitu, žalobkyně toto netvrdí ani neprokazuje. Tvrzení ze strany žalobkyně tak nekorespondují s předloženými důkazy. I pokud by snad měl soud pro nedostatek relevantních tvrzení či důkazů překvalifikovat předmětný nárok na nárok na vydání bezdůvodného obohacení, stále platí, že žalovaná čerpala 262 071 Kč a splatila 299 144,99 Kč. Z tohoto pohledu tak má žalovaná přeplaceno. 8. Dále soudu není zřejmé, z jakého smluvního ujednání nebo důvodu žalobkyně dovozuje datum splatnosti dluhu [datum]. Toto tvrzení žalobkyně rovněž přes písemnou výzvu soudu nevysvětlila. Soudu rovněž nerozumí tomu, co má ve vztahu k uplatněnému nároku představovat důkaz nazvaný„ [jméno] application info“, a to i s ohledem na jeho dataci. Žalobkyně celkově ve svých tvrzeních zpravidla neodkazuje na připojené důkazy, což v některých ohledech znemožňuje dovozovat z předložených důkazů relevantní skutečnosti. Když už žalobkyně ve své žalobě odkázala v důkazech na poslední splatnou fakturu, pak částky v této faktuře neodpovídají částkám, které žalobkyně uplatňuje ve své žalobě, nadto z uvedené faktury nelze zjistit, co dané částky přesně představují. Uvedené částky, až na náhradu účelně vynaložených nákladů, neodpovídají ani tomu, co žalobkyně upřesnila v podání ze dne [datum]. Částečně tak lze vycházet pouze z předložené transakční historie, avšak není na soudu, aby si podstatná tvrzení sám domýšlel z předložených důkazů. 9. Soud dále doplňuje, že žalovaná ani nijak neprokazuje svá tvrzení k otázce ověření úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru. Je sice pravdou, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum], tj. necelé dva měsíce před účinností zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak dle § 165 zákona o spotřebitelském úvěru ustanovení § 86 (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) se použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud by tak v případě daného nároku došlo k pozdějšímu navýšení úvěrového limitu (a pouze tak by žaloba dávala soudu smysl), takový dodatek by ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru podléhal. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl jí soud poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti dotvrdit a prokázat shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně proto neunesla břemeno důkazní v některých otázkách svého nároku ani břemeno tvrzení. Žalobkyně sice ve své omluvě z jednání ze dne [datum] uvádí, že v případě, že by soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu soud, aby před konáním jednání vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů a poskytl jí k tomu přiměřenou lhůtu. Soud však nemá povinnost žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a o.s.ř. v jiné fázi řízení, než na jednání a z hlediska předvídatelnosti postupu soudu mohlo žalobkyni napovědět již to, že soud žalobkyni dokonce i vyzval k doplnění některých tvrzení a důkazů, na což žalobkyně ne zcela přiléhavě reagovala, a následně ve věci nařídil jednání (nepostupoval podle § 115a o.s.ř.). 11. Právně byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), tedy dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o úvěru. S ohledem na nedostatečná a rozporná tvrzení však soud nemohl shledat nárok důvodným. Dále soud neměl ani dostatek podkladů k tomu, aby mohl učinit závěr o tom, zda se na daný smluvní vztah vztahuje i ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z důvodu neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního soud žalobu v plném rozsahu zamítl, přičemž stejně by postupoval i v případě jiné právní kvalifikace (bezdůvodného obohacení), neboť žalovaná prokazatelně uhradila více než čerpala. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšné žalované však žádné náklady řízení nevznikly.