27 C 239/2023-41 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 66 862,78 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. 2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, podle nichž žalovaný pobíral příjem ve výši 23 000 Kč měsíčně, což žalobce ověřil výpisem z účtu žalovaného za měsíc říjen 2021. Z téhož účtu byly ověřeny i měsíční výdaje žalovaného. Žalobce provedl také lustrace žalovaného v registru [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, z nichž nezjistil žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalovanému. Úvěruschopnost žalovaného žalobce posoudil prostřednictvím metodiky, v níž zohlednil životní minima dospělých členů domácnosti žalovaného ve výši 3860 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 5928 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 69 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky v ujednaných splátkách, a to spolu se sjednanými poplatky. Pro případ prodlení žalovaného s plněním sjednaných závazků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním, a také smluvní pokutu (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, dále z úvěrových podmínek a z výpisu čerpání a úhrad). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v Kartě klienta, z níž vyplývá, že žalovaný má příjem ve výši 23 000 Kč a výdaje ve výši 16 000 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2021 vyplývá za uvedený měsíc výše příjmů žalovaného 43 402,43 Kč, výše výdajů 42 586,43 Kč, počáteční zůstatek ve výši 200 Kč a konečný zůstatek ve výši 1 016 Kč. Taktéž z uvedeného výpisu z účtu vyplývá, že dne [datum] čerpal žalovaný prostředky úvěru od dalšího nebankovního subjektu ve výši 10 000 Kč. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy s žalobcem splácel již 5 dalších úvěrů. Z výpisu čerpání a úhrad vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobci z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] částku 17 966 Kč. Zbylou část dlužné částky žalovaný žalobci neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. 8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že v době uzavírání smlouvy o úvěru mezi žalobcem a žalovaným, z jejíhož titulu žalobce svůj nárok uplatňuje, žalovaný splácel již několik dalších úvěrů, o to důkladněji měla být žalobcem posouzena schopnost žalovaného splácet spolu s těmito úvěry ještě úvěr další. Pokud jde o výdaje sdělené žalovaným žalobci, tak tyto nelze mít ze strany žalobce za řádně ověřené, neboť z výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2021 vyplývá, že žalovaný měl výdaje mnohem vyšší, než sdělil, a že na účtu mu v uvedeném měsíci zbývala již pouze částka cca ve výši 1000 Kč. Není tedy zjevné, jak žalobce dospěl k závěru, že při tomto stavu prostředků na účtu je žalovaný schopen splácet ještě další úvěr. Soud má tedy za to, že vzhledem k zadluženosti žalovaného bylo na místě nejen ověřit výdaje žalovaného, ale ověřit je natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že i přes svou zadluženost je žalovaný schopen plnit další závazky. Žalobce se k ústnímu jednání soudu nedostavil a nemohl tak být v souladu s § 118a o.s.ř. poučen o tom, že neunáší důkazní břemeno v tom, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k závěru, že žalovaný je s ohledem na výše uvedené schopen splácet další úvěr. 10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu mít za to, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 69 300 Kč. Žalovaný z titulu této smlouvy žalobci uhradil částku 17 966 Kč. K úhradě tak z poskytnutých prostředků zbývá částka 51 334 Kč, co do této částky tedy bylo podané žalobě vyhověno. Co do zbylé žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť žalobce za této situace nemůže požadovat sjednané sankce, úroky či poplatky, tyto nebyly mezi účastníky platně ujednány. 11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalovaného a zohlednil i to, že žalovanému před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobcem zbývala k dispozici již pouze částka cca 1 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu za měsíc říjen 2021. Taktéž bylo nutné zohlednit, že od doby uzavření smlouvy (v roce 2021) se obecně podstatně zvýšily výdaje potřebné k uspokojování běžných životních potřeb. Soud proto žalovanému uložil splácet žalobci zbylou část poskytnutých prostředků, tedy částku 51 334 Kč, ve splátkách po 500 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení to