27 C 35/2023-68 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému s účinností ode dne [datum] zvýšení vyživovací povinnosti z částky 3 500 Kč, tak jak byla naposledy žalovanému stanovena rozsudkem soudu, na částku 4 500 Kč měsíčně. K tomuto žalobce uvedl, že od [datum] pokračuje v nástavbovém studiu, obor Podnikání. Jedná se o denní dvouleté studium ukončené maturitní zkouškou. Změnu poměrů žalobce spatřuje ve zvýšení výdajů na učební pomůcky a jízdné. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Uvedl, že příjmy žalovaného za poslední rok nedosahují ani na hranici příjmové chudoby. V měsíci prosinci 2022 žalovaný ze zdravotních důvodů podal žádost o předčasný odchod do důchodu za období od [datum] do [datum], s tím, že od [datum] žalovaný splňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu. Od [datum] je žalovaný veden v evidenci úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti však nepobírá. Žalovaný poslední roky díky svému věku a zdravotním problémům nestačil na fyzicky náročnou práci v oboru těžba dřeva, kde působil jakožto OSVČ. 3. Z provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo soudem zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilého žalobce částkou 3 500 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že v době vyhlášení rozsudku žalobce navštěvoval učiliště ve výchovném ústavu. 5. Z účastnického výslechu žalobce bylo soudem zjištěno, že je studentem střední školy, obor Podnikání. Jedná se o prezenční studium na dva roky. Od doby posledního rozhodnutí soudu o výživném se náklady žalobce zvýšily. Konkrétně se zvýšily náklady s cestováním do školy, kdy v době vydání posledního rozsudku soudu žalobce do školy cestovat nemusel. V souvislosti s cestováním do školy žalobce hradí částku 80 Kč denně. Dalším výdajem žalobce jsou obědy ve škole, za něž platí částku 800 – 1 000 Kč měsíčně. Po zdravotní stránce žalobce v pořádku. Žádné výdaje s léky nemá. Žalobce bydlí v rodinném domě s matkou. Příjem není žalobci znám. Žalobci není známa ani celková výše výdajů spojených s bydlením. Žalobce uvedl, že má náklady v souvislosti s užíváním mobilního telefonu ve výši 690 Kč měsíčně, dále navštěvuje fitness centrum, kdy jedna návštěva stojí 100 – 150 Kč, a taktéž si objednává suplementy v souvislosti s fitness, za něž platí částku 4 000 Kč za dva měsíce, když tyto suplementy vystačí na dva měsíce. 6. Z účastnického výslechu žalovaného bylo soudem zjištěno, že od roku 2012 do konce prosince 2022 žalovaný fungoval jakožto OSVČ v oboru lesní dělník, když v oboru lesnictví je žalovaný taktéž vyučen. Konkrétně je žalovaný vyučen jakožto lesní mechanizátor. Žalovaný uvedl, že veškeré částky, které v roce 2022 vydělal a fakturoval, tak tyto uvedl v rámci daňového přiznání. Žalovaný uvedl, že po odečtení výdajů lze za jeho příjem považovat částku cca ve výši 15 000 Kč měsíčně, pokud jde o rok 2022. Jiné příjmy než ty, které fakturoval v souvislosti se svou činností OSVČ v oboru lesní dělník, tak žalovaný nemá. Žalovaný uvedl, že bydlí v rodinném domě o velikosti 4 + 1, který je v havarijním stavu. Tento dům má žalovaný ve společném jmění se svou současnou manželkou. Společně s žalovaným a jeho manželkou s nimi ve společné domácnosti žije jejich dcera, které bude 21 let. Žalovaný dále uvedl, že platí částku 2 500 Kč za vodu, dále částku 5 000 Kč měsíčně za elektřinu. Žalovaný taktéž uvedl, že trpí vředovou nemocí a má problémy s klouby. Lékaře však v souvislosti s těmito problémy nenavštěvuje. Žalovaný má kromě žalobce vyživovací povinnost ještě k dceři, která v roce 2022 – 2023 studovala. 7. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť z nich nečinil skutková zjištění potřebná pro své rozhodnutí. Provedené důkazy, z nichž soud činil skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí, hodnotí soud jako věrohodné. Důkazy byly soudem hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. 8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 909 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen jako„ o. z“). 9. Podle § 909 o. z. změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. 10. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 11. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 12. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 13. Žalobce byl soudem při ústním jednání dne [datum] poučen, že je třeba nejpozději při následujícím jednání soudu předložit potvrzení o studiu. Zároveň byli účastníci při ústním jednání dne [datum] poučeni v souladu s § 118b o.s.ř. o nutnosti uvést veškerá rozhodná tvrzení a označit důkazy ve stanovené lhůtě s tím, že k později uvedeným tvrzením a označeným důkazům soud nebude moci přihlížet. Žalobce na výzvu soudu nereagoval, potvrzení o studiu nedoložil a k následujícímu ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. V souladu s § 101 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“), jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, plnit důkazní povinnost a dbát pokynů soudu. Výživné lze v souladu s § 911 o.z. přiznat jen pokud se žalobce není schopen sám živit, břemeno tvrzení i důkazní břemeno v tomto směru tíží žalobce. Žalobce sice tvrdil, že je studentem a že tedy není schopen se sám živit, nicméně k tomuto tvrzení nedoložil ani neoznačil žádné důkazy. Soud žalobce při ústním jednání vyzval v souladu s § 118a o.s.ř., aby nejpozději při následujícím ústním jednání doložil potvrzení o studiu. Žalobce však potvrzení o studiu nedoložil a k následujícímu ústnímu jednání se nedostavil. Soud tedy s ohledem na neúčast žalobce při následujícím ústním jednání, na které byl žalobce soudem řádně předvolán, nemohl žalobce poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ke svému tvrzení, že je od [datum] dosud studentem. Za této situace nelze jinak než konstatovat, že žalobce neprokázal, že je osobou, která se pro své studium není schopna sama živit. Za situace, kdy soud nemá za prokázané, že žalobce lze považovat v žalobou uplatněném období za osobu neschopnou se sama živit, nelze se zabývat ani tím, zda došlo na straně účastníků ke změně poměrů, která by odůvodňovala změnu výše výživného, které bylo žalovanému naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Pokud nelze mít za to, že žalobce je osobou, která není schopna se sama živit, nelze se zabývat ani změnou výše výživného, která by byla odůvodněna potřebami žalobce a možnostmi a majetkovými poměry žalovaného. Soud s ohledem na výše uvedené podanou žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene na straně žalobce. 14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl účastníkem, který byl ve věci zcela úspěšný, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku shora.