30 C 326/2023-27 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 108,12 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] se společnosti [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek a zákaznické karty bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, když jejich převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázal zaplatit částku ve výši 10 477 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,48 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední uhradil dne [datum]. Žalovaný uhradil pouze celkem částku 4 600 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum]. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. 6. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 7. Ze zákaznické karty podepsané žalovaným bylo zjištěno, že tento se narodil dne [datum], jeho totožnost byla ověřena občanským průkazem [číslo] adresu u výběru uvedl 5. května 696, [obec]. Dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, vzdělání má učňovské, je svobodný a úvěr si bere na neočekávané výdaje. Žalovaný uvedl, že nemá žádné vyživované osoby a není majitelem auta. Žalovaný pracoval na plný úvazek jako dělník u zaměstnavatele A. [anonymizováno] spol. s r.o. s čistým příjmem 16 007 Kč, když další čisté příjmy domácnosti byly 32 866 Kč. [příjmení] příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou a dvěma výpisy z bankovního účtu. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 2 000 Kč. 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a své povinností z ní si splnil, když žalovanému poskytl dohodnuté peněžní prostředky v hotovosti, když jejich převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy, když neuhradil všechny splátky, ke kterým se zavázal. Žalovaný podepsal, že mu bylo vysvětleno a porozuměl tomu, že již na základě uzavření smlouvy mu vznikl nárok na spotřebitelský úvěr a ujednání o rozšíření doplňkové službě komfortního a flexibilního splácení, proto není jakkoliv povinné pro získání spotřebitelského úvěru, ani nezbytné pro získání spotřebitelského úvěru za podmínek daných smlouvou. Žalovaný zákazník žádá a přistupuje ke sjednání rozšířené doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení, a to stvrzuje níže uvedených podpisem a zaškrtnutím pole [jméno]. [příjmení] [jméno] bylo v dané smlouvě zaškrtnuto, sjednání této doplňkové služby bylo žalovanému náležitě vysvětleno s tím, že není nutná, přesto si jí zvolil, a je tedy povinen jí uhradit. Žalovaný neuhradil 52týdenních splátek po 394 Kč, ale pouze částku 4 600 Kč. Žalovaný tak stále dluží na jistině částku 7 501,39 Kč a na dlužné částky poplatku částku 7 606,73 Kč. Žalobkyně se oprávněně domáhá i sjednaného úroku ve výši 18,48 % ročně, když za období od [datum] do [datum] byl kapitalizován na částku 862,56 Kč a je oprávněně požadován i nadále z dlužné jistiny 7 501,39 Kč od [datum] až do zaplacení. 13. Vzhledem k prodlení žalovaného se žalobkyně oprávněně domáhá i úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když za období od [datum] do [datum] byl kapitalizován na částku 784,62 Kč a je oprávněně požadován i nadále z dlužné jistiny od [datum] až do zaplacení. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když porovnal příjmy a výdaje žalovaného (soud nepochybuje o doložení příslušných listin viz. rozhodnutí [anonymizováno] v [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]) včetně zohlednění další jeho finanční a ekonomické situace, a to na základě relevantních informací z různých zdrojů a databází. Za situace, kdy žalovaný měl měsíční příjem ve výši 16 007 Kč z jistého pracovněprávního poměru na základě pracovní smlouvy na plný úvazek a další čisté příjmy domácnosti činily 32 866 Kč, minimální výdaje když na domácnost přispívají další osoby s příjmem, tak měl dostatečné volné prostředky k úhradě splátek, které byly sjednány pouze na cca 1 576 Kč měsíčně. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, nebyl v insolvenci a půjčená částka nebyla nikterak vysoká, když nepřevyšovala ani jeho čistý měsíční příjem. Poskytnutí dokladů o uvedených skutečnostech při uzavírání smlouvy žalovaný potvrdil podpisem na zákaznické kartě, takže soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat. Smlouva je tedy z pohledu zákona č. 257/2016 Sb. platnou. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého byla plně úspěšné žalobkyni přiznána jejich náhrada, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o.s.ř. ve výši 252 Kč. 16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.