23 C 101/2024-23 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 40 100 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 14.7.2023.2. Žalovaný v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu namítl, že na smlouvu je nutné pohlížet jako na spotřebitelskou, neboť žalovaný ve skutečnosti nevystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, byť byl ve smlouvě označen svým IČ, dále zpochybnil proces verifikace a nezaměnitelnosti smlouvy při uzavření smlouvy distančním způsobem a rovněž označil smlouvu za neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy i dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bude-li na smlouvu nahlíženo jako na spotřebitelskou. V případě přiznání jakéhokoliv plnění požádal, aby soud rozložil jeho dluh do splátek ve výši 2 500 Kč měsíčně.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť s tím oba účastnici souhlasili.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Účastníci uzavřeli dne 14.7.2023 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému jakožto podnikateli poskytnout úvěr ve výši 28 000 Kč s dobou splatnosti 70 dní a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, a to v 5 splátkách po 9 520 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 21.9.2023. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem 47 600 Kč. V čl. 8.1 smlouvy se pak žalovaný zavázal uhradit v případě prodlení jakékoliv splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Zjištěno ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, .) Částka 28 000 Kč byla žalobkyní vyplacena žalovanému dne 14.7.2023 (zjištěno z potvrzení o provedené platbě). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , tj. tedy prostřednictvím komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena prostřednictvím verifikační platby 1 Kč a zasláním kopie občanského průkazu (zjištěno z výpisu verifikační platby 1 Kč a kopie občanského průkazu žalovaného).6. Žalovaný své závazky nesplnil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem jen 10 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení obou stran). Žalovaný však žalobkyni ničeho dalšího neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 8.4.2024 (zjištěno z uvedené výzvy včetně dokladu o odeslání).7. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas.8. Právně byla věc posouzena podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) jako smlouva o úvěru, dle něhož Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Soud se s ohledem na výši sjednaného úroku a na zjevný nepoměr mezi plněními stran, kdy žalovaný byl povinen za zapůjčenou částku 28 000 Kč zaplatit žalobkyni částku 47 600 Kč do 70 dnů v 5 splátkách po 14 dnech, zabýval posouzením platnosti smluvních ujednání účastníků ve smyslu § 580 a 588 o.z. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru (de facto úrok) ve výši 1 % denně. RPSN v takovém případě činí přes 13 000 %. Výši toho poplatku tak soud posoudil jako rozporný s dobrými mravy. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud shledal neplatné pro rozpor s dobrými mravy smluvní ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně. Dále je možné poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, či na nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, , v nichž se uvedené soudy zabývaly otázkou dobrých mravů a přiměřené výše úroku jako odměny za poskytnutí prostředků úvěru. Podstatným závěrem, který ze všech shora citovaných rozhodnutí plyne, je závěr, že nepřiměřená a tím pádem odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Taková sazba se v dané době pohybovala kolem 10 % ročně.12. Výše poplatku (de facto úroku) za poskytnutí prostředků úvěru žalovanému je tudíž zcela zjevně nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Ujednání o odměně, poplatku či úroku v této výši je tak nutné posoudit v souladu s § 580 a 588 občanského zákoníku jako neplatné, působící neplatnost celé smlouvy. Plnění žalobkyně ve výši 28 000 Kč je tudíž třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž žalovaný již žalobkyni uhradil částku 10 000 Kč. K úhradě proto žalovanému zbývá 18 000 Kč.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch a neúspěch obou stran byl přibližně stejný.14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud vyhověl žádosti žalovaného o rozložení plnění do splátek po 2 500 Kč měsíčně, ovšem pod ztrátou výhody splátek. Tuto splátku považuje soud s ohledem na výši dluhu za přiměřenou.