25 C 258/2024-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob (Dopravního podniku města , Jméno žalované B, domáhala proti žalované zaplacení částky 13 590 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou 9x neuhrazené jízdné ve výši 20 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč, když žalovaná ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že má za to, že žalovaná byla v době spáchání přestupku způsobilá k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti mladistvých jejího věku a měla povědomí o tom, jakým způsobem se v dopravních prostředcích přepravovat s tím, že jednou z povinností je platný jízdní doklad i jaké důsledky přepravy bez platného jízdního dokladu pro ni plynou.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Po provedeném dokazování zjistil soud k následující skutkový stav:5. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole ve spojení s poučením cestujících, smluvními přepravními podmínkami a tarifem dopravce vzal soud za prokázané, že žalovaná ve dnech tvrzených žalobkyní použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaná dosud žalobkyni dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 13 590 Kč nezaplatila.6. Nárok žalobkyně opírá o ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popř.(při použití trolejbusu) o ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ.7. Podle ust. § 24 obč. zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 každý člověk odpovídá za své jednání, je-li sto posoudit je a ovládnout.8. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nesplnila svou procesní povinnost ve smyslu ust. § 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř. tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), když nedoplnila svá skutková tvrzení o vylíčení konkrétních rozhodných skutečností, z nichž lze dovodit, zda a v jakém rozsahu byla v době uzavření tvrzené přepravní smlouvy, tj. v době nástupu do dopravního prostředku, žalovaná schopna ovládat své chování (jednání) a rozumově posoudit jeho následky a to ve vztahu k nástupu přepravy na lince právního předchůdce žalobkyně a navazující kontrole jízdních dokladů dopravcem pověřenou osobou ve výše označených dnech. Vzhledem k tehdejšímu věku žalované je soud přesvědčen, že žalovaná si nebyla v době započetí přepravy – při nástupu do vozidla městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně - dostatečně vědoma své povinnosti zaplatit stanovené jízdné a všech následků spojených s nezaplacením jízdného. Soud uzavírá, že povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, popřípadě hradit náklady řízení o zaplacení této částky nebyla přiměřená rozumové a volní vyspělosti žalované. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla schopna v dostatečném rozsahu vyhodnotit právní následky z tohoto pro ni plynoucí. Na podporu závěrů výše soud odkazuje též na argumentaci užitou v nálezu Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 15.2.2017.9. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu v plném rozsahu zamítl.10. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy procesně úspěšné žalované žádné účelně vynaložené náklady spojené s řízením nevznikly.