27 C 262/2024-27 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10 173,67 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, nahlédl do příslušných databází (zejména insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr Telcostore ). Žalobce zjistil a ověřil příjem žalovaného ve výši 34 532 Kč měsíčně, a dále vycházel z informací získaných od žalovaného.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za sjednání ve výši 2030 Kč, a to do , datum, ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Žalobce poskytl žalovanému prostředky ve výši 7000 Kč dne , datum, na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (zjištěno z přípisu , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši 34532 Kč měsíčně (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a z listiny nazvané Identifikované příjmy ). Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl splácet v době uzavření smlouvy s žalobcem již další závazky, a to ve výši 4 000 Kč měsíčně, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení měla činit 3000 Kč, výše dalších blíže nespecifikovaných nezbytných výdajů žalovaného měla činit 1000 Kč a výše ostatních zbytných výdajů měla činit 5000 Kč (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ). Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, s žalobcem nesplnil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl mít jiné závazky, na které měl splácet měsíčně částku 4 000 Kč. Bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaný schopen spolu s již existujícími závazky hradit ještě závazek další. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce zjistil a ověřil, že měsíční příjem žalovaného činil v době uzavření předmětné smlouvy částku 34 532 Kč. Z provedeného dokazování však již nelze učinit závěr o tom, zda a jakým konkrétním způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Není zjevné, zda ohledně měsíčních výdajů žalovaného nevycházel žalobce pouze ze sdělení žalovaného. Navíc měsíční výše výdajů spojených s bydlením a dalších nezbytných výdajů, z níž žalobce vycházel, se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká a neodpovídající měsíčním výdajům, které musí běžně člověk vynakládat v souvislosti s bydlením a se zajištěním nezbytných životních potřeb jako je bydlení či strava.8. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Nadto soud dodává, že pakliže se žalobce ohledně výše měsíčních výdajů spolehl pouze na sdělení žalovaného, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí.9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že byly ověřeny měsíční výdaje žalovaného natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatil. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 7000 Kč, když žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce neuhradil ničeho. Žalovaný tvrzení žalobce nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 7000 Kč jakožto žalovanému poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, resp. pro konstatování, že žalovaný je schopen zaplatit žalobcem poskytnutou jistinu v klasické lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 o.s.ř.. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z naposledy zjištěných měsíčních příjmů žalovaného, tedy z příjmů zjištěných v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Za situace, kdy byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši cca 34500 Kč měsíčně, vyšel z takového příjmu pro účely stanovení doby splatnosti i soud. Pokud však jde o výši měsíčních výdajů žalovaného, tak tyto nebyly žalobcem řádně zjištěny, soud tedy vyšel ze skutečnosti, že v mezidobí od roku 2023, kdy došlo k uzavření pře