27 C 315/2024-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24 790 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy nazvané Smlouva o půjčce č., hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, uvedl žalobce, že jeho právní předchůdce vyšel z informací žalované uvedených do zákaznické karty ze dne , datum, . Informace sdělené žalovanou byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána, pobírá příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Informace sdělené žalovanou byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. V insolvenčním rejstříku poté bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná zaplatila z titulu shora uzavřené smlouvy částku celkem ve výši 21 110 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce č., hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu se sjednaným poplatkem ve výši 20 900 Kč, a to ve splátkách po 765 Kč týdně (zjištěno ze Smlouvy o půjčce č., hodnota, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ). Před uzavřením smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce zjištěno, že žalovaná je zaměstnána, pobírá příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně. Příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, kde platí nájemné ve výši 6000 Kč měsíčně, což bylo ověřeno prostřednictvím nájemní smlouvy. Dále bylo do zákaznické karty zaznamenáno, že žalovaná splácí půjčky/výživné ve výši 5500 Kč měsíčně, má výdaje na domácnost ve výši 3000 Kč měsíčně, platí spoření ve výši 4000 Kč měsíčně a telefon ve výši 1000 Kč měsíčně (zjištěno ze zákaznické karty ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy k této a z písemného oznámení o postoupení pohledávky adresovaného žalované). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku, v rámci níž byla žalovaná vyzvána žalobcem k úhradě závazku do , datum, (zjištěno z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání ze dne , datum, ).4. Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření shora specifikované smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V souladu se závěry vyslovenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018, i v režimu právní úpravy ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.5. Podle § 451 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst.1) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst.2 ).6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva, která je svou povahou smlouvou o úvěru, když žalovaná v této vystupovala z pozice spotřebitele. Taktéž v režimu právní úpravy účinné ke dni uzavření shora specifikované smlouvy bylo nutné, aby poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru se spotřebitelem s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Z tohoto důvodu se soud zabýval předně tím, zda byla před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce vyšel z informací sdělených žalovanou, z nichž ověřil pouze výši měsíčního příjmu žalované a výši měsíčního nájemného, které žalovaná hradila. Je však nutné přihlédnout k tomu, že žalovaná uzavírala předmětnou smlouvu v době, kdy již hradila jiné závazky, neboť do zákaznické karty uvedla, že splácí půjčky ve výši 5500 Kč měsíčně, a bylo proto na místě zabývat se mnohem důkladněji tím, zda je skutečně schopná dalšího dluhového zatížení. Pokud se ohledně dalších pravidelných měsíčních výdajů žalované a vůbec její celkové majetkové a sociální situace spolehl právní předchůdce žalobce pouze na informace sdělené žalovanou, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně bližší sociální a majetkové situace žalované, zejm. ohledně toho, zda a jakým konkrétním způsobem byly ověřovány pravidelné měsíční výdaje žalované a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl právní předchůdce žalobce k tomu, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit.7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné považovat uzavřenou smlouvu za neplatnou. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovaná podle tvrzení žalobce z poskytnutých prostředků ve výši 25 000 Kč uhradila celkem částku 21 110 Kč. Žalovaná tato tvrzení žalobce nevyvrátila, zůstala ve věci nečinná. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci částku 3890 Kč jakožto zbylou část poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalované dosud nezaplaceny. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 3890 Kč.8. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, když nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neupravoval povinnost soudu, v případě, kdy konstatuje neplatnost smlouvy pro neposouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, koncipovat novou lhůtu splatnosti tak jak to činní současná právní úprava. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru je tak nutné konstatovat, že doba plnění nebyla mezi stranami ujednána, soud proto datum prodlení odvinul od výzvy žalobce, kterou prokazatelně vyzval žalovanou ke splnění závazku. Z výzvy k plnění odeslané žalobcem žalované dne , datum, vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky do , datum, . Od , datum, se tak žalovaná ocitla v prodlení s úhradou poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků ve výši 3890 Kč. Soud proto vyhověl požadavku žalobce na úhradu úroku z prodlení, nicméně pouze tedy z částky 3890 Kč a pouze za období prodlení žalované, tedy od , datum, do zaplacení, ve zbytku požadavku žalobce na úrok z prodlení soud nevyhověl. Co do zbytku žalované částky byla podaná žaloba také zamítnuta, a to s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. když procesně úspěšnějším účastníkem byla žalovaná a měla by tak v poměrné výši právo proti žalobci na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tedy nevznikly, a proto soud rozho