27 C 406/2025-23 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu žalobcem tvrzeného bezdůvodného obohacení. Žalobce dále uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .), a žalovaným, probíhala jednání o uzavření smlouvy, když uzavřenou smlouvu však není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému dne , datum, prostředky ve výši 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný poskytnuté prostředky nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovanému byly ze strany právního předchůdce žalobce, společnosti , právnická osoba, , poskytnuty pod VS , var. symbol, na bankovní účet vedený na jméno žalovaného pod č. účtu , Anonymizováno, u , právnická osoba, , dne , datum, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, a dále ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Žalovanému bylo dopisem ze dne , datum, adresovaným žalovanému společností , právnická osoba, oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č., hodnota, a žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky z uvedené smlouvy vyčíslené ve výši 25 381,84 Kč, když tato částka se skládá kromě dlužné jistiny úvěru také z vyčíslené smluvní pokuty a příslušenství pohledávky ( zjištěno z dopisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ( zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, adresované žalovanému ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.6. Podle názoru soudu z tvrzení žalobce, že není schopen doložit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou s žalovaným, nelze bez dalšího dospět k závěru, že prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalovanému poskytnuty z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl. Z žalobcem předložených důkazů vyplývá, že právní předchůdce žalobce evidoval poskytnutí prostředků ve výši 20 000 Kč žalovanému z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Z potvrzení o provedené platbě předloženého žalobcem, vyplývá, že prostředky byly žalovanému poskytnuty pod variabilním symbolem, pod ním by jistě nebyly poskytovány, pakliže by nebyly poskytovány z titulu smlouvy. Navíc právní předchůdce žalobce je právnickou osobou, nebankovním subjektem, který poskytuje spotřebitelské úvěry. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že smlouva o úvěru evidentně mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena byla, žalobce ji pouze nemá k dispozici. Z tohoto důvodu však podle názoru soudu je třeba posuzovat nárok na vrácení žalobcem požadované částky 20 000 Kč nikoli v souladu s § 2991 občanského zákoníku, ale v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když tato ustanovení jsou ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a mají tak přednost před obecnou úpravou v občanském zákoníku. Soud se proto ve smyslu § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru musí z úřední povinnosti zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr.7. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem, byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl právní předchůdce žalobce k tomu, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit.8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné mít za to, že na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovaný podle tvrzení žalobce z poskytnutých prostředků neuhradil ničeho, tato tvrzení žalovaný nevyvrátil, zůstal ve věci nečinný. Soud proto vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 20 000 Kč představující poskytnuté prostředky úvěru, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalovaný proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soud tedy nedisponoval od účastníků žádnými podklady pro účely stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu tedy nezbylo jinak, než vyjít z obecné zkušenosti, že právní předchůdce žalobce je nebankovním subjektem, který v převážné většině případů poskytuje úvěry osobám s velmi nízkými příjmy, navíc od doby poskytnutí prostředků žalovanému (, datum, ) se obecně podstatně zvýšily výdaje spojené se zajištěním bydlení, úhradou energií a běžných životních potřeb, z tohoto důvodu má soud za to, že je na místě stanovit žalovanému lhůtu k plnění v nízkých splátkách, které má žalovaný možnost platit. Soud proto i s přihlédnutím k výši poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků stanovil žalovanému lhůtu k plnění ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují