31 C 227/2023-217 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím, kdy uvedla, že se jedná o finanční prostředky představující náhradní hodnotu za dva automobily, které žalobkyně zakoupila ze svých prostředků pro sebe, avšak s žalovanou byla domluvena na tom, že v registru vozidel budou zapsány na jméno žalované. Žalobkyně tak měla učinit proto, že se obávala, že automobily by jinak mohly být postiženy exekučně za účelem úhrady jejích závazků a zápis žalované jako vlastnice v registru silničních vozidel tak měl být pouze „na oko“. Žalovaná jí však následně odmítla na její žádost automobily vydat, změnit zápis v registru silničních vozidel na jméno žalobkyně, a automobily prodala.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. K tvrzením žalobkyně uvedla, že automobily skutečně neplatila ona, ze strany žalobkyně se však vůči ní jednalo o plnění za služby, které jí žalovaná po dobu dvou let poskytovala. Popřela existenci dohody spočívající v tom, že nákup automobilů a zápis v registru vozidel na jméno žalované je jen na oko a že žalovaná žalobkyni automobily na její žádost vydá. Vozidlo Mini Countryman ponechala žalobkyni k užívání, protože jí bylo žalobkyně v její tíživé situaci líto. Žalobu označila za nátlak a mstu žalobkyně za to, že odmítla v řízení vedeném u okresního soudu , adresa, křivě svědčit v její prospěch.3. Žaloba byla podána k soudu dne , datum, , soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , který byl zrušen rozsudkem soudu odvolacího ze dne , datum, . Na základě závazného právního názoru odvolacího soudu soud prvního stupně vyzval žalobkyni k odstranění vady žaloby spočívající ve vnitřním rozporu mezi skutkovými tvrzeními a žalobním nárokem. Žalobkyně tak učinila podáním ze dne , datum, a v této podobě soud nyní žalobu projednal. V mezidobí rovněž došlo ke změně okolností spočívajících v tom, že zatímco v době prvního projednávání věci žalovaná disponovala oběma předmětnými automobily a žalobkyně žalobou uplatněný nárok na vydání finančního plnění namísto vydání věcí odůvodňovala svou ztíženou důkazní situací (dle svého tvrzení měla za to, že co do žalovaného finančního plnění je schopna unést důkazní břemeno, č. l. 2 a 49), v době druhého projednání věci již byly oba automobily žalovanou prodány a uplatnění vindikačního nárok tedy ani nebylo možné.4. Ve dnech , datum, a , datum, proběhla u soudu jednání. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil provedené důkazy jak samostatně, tak v jejich vzájemných souvislostech, soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně provozovala podnikatelskou činnost v oblasti služeb, přičemž žalovaná pro ni pracovala a poskytovala jí své služby (tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná). Za práci a služby žalobkyně žalované dle svého vyjádření poskytovala protiplnění formou společných dovolených, šatů a šperků a dalších věcí (televizor, obraz), a uvedla, že jí za to půjčila právě i předmětný automobil Hyunadi (č. l. 49 a č. l. 59). Odmítla však tvrzení žalované, že by automobily byly plněním za služby žalované, takové plnění by dle jejího tvrzení nebylo odpovídající protihodnotou. Žalobkyně vedla v roce 2021 majetkové spory se svou rodinou (nesporná tvrzení účastnic).6. Co se týče předmětných automobilů, soud zjistil, že dne , datum, byl v Hyundai , právnická osoba, zakoupen automobil Hyundai i30 červené barvy, RZ , SPZ, , za cenu 379 490 Kč. Kupní smlouva byla uzavřena na žalovanou jako kupující, na jméno žalované jsou rovněž vystaveny veškeré další listiny spojené s prodejem vozidla a vystavené prodávajícím , právnická osoba, jako předávací protokol, dodací list, zálohová faktura, stvrzenka příjmu hotovosti a daňové doklady, žalovaná je na všech dokladech rovněž podepsána. Zálohu ve výši 200 000 Kč uhradila dne , datum, z účtu vedeného na své jméno u , právnická osoba, . žalobkyně, zbytek byl uhrazen hotově u prodávajícího (zjištěno z uvedených dokladů č. l. 174-178 a potvrzení o transakcích na č. l. 10, skutečnost, že finanční prostředky na nákup automobilu poskytla žalobkyně nebyla mezi účastnicemi sporná). Toto vozidlo od samého počátku užívala žalovaná (rovněž nebylo mezi účastnicemi sporné) a byla jako vlastnice vozidla dne , datum, zapsána do technického průkazu vozidla i do registru silničních vozidel jako jeho první vlastník. Ode dne , datum, je jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel evidován Yaroslav Chepaykin (zjištěno z karty vozidla a technického průkazu, č. l. 156-159).7. Dne , datum, navštívila žalobkyně spolu s , jméno FO, prodejce , právnická osoba, , kde zakoupili vozidlo Mini Countryman ALL4 , právnická osoba, 2,0 bílé barvy, RZ , SPZ, , za cenu 459 900 Kč. Kupní smlouva byla uzavřena na žalovanou jako kupující, na jméno žalované jsou rovněž vystaveny veškeré další listiny spojené s prodejem vozidla a vystavené prodávajícím , právnická osoba, jako faktura, zálohové faktury, a protokol o převzetí. Veškeré listiny podepsal , jméno FO, , dle svých slov jako přebírající, žalovaná nebyla koupi vozidla přítomna (zjištěno z uvedených dokladů č. l. 181-184 a výpovědi svědka , jméno FO, , č. l. 199). Toto vozidlo užívala žalobkyně (tato skutečnost nebyla mezi účastnicemi sporná). Žalovaná byla jako vlastnice vozidla dne , datum, zapsána do technického průkazu vozidla i v registru silničních vozidel, jeho předchozí vlastník byla od , datum, do , datum, zapsána , právnická osoba, (Zjištěno z karty vozidla a technického průkazu, č. l. 159-161.) Dne , datum, přijala Policie ČR trestní oznámení žalobkyně na žalovanou s odůvodněním, že jí žalovaná odmítla auto vydat. Policie ČR vyšetřování uzavřela s tím, že vozidlo je v dispozici žalované, která je dle zápisu v registru silničních vozidel jeho registrovaným vlastníkem, a žalobkyně se případně se svými nároky musí obrátit na soudní řízení ve věcech občanskoprávních (zjištěno z vyrozumění , právnická osoba, ze dne , datum, , č. l. 54). Ode dne , datum, je jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel i technickém průkazu evidována společnost , právnická osoba, (zjištěno z karty vozidla a technického průkazu, č. l. 161-163).8. Žalobkyně požádala , jméno FO, o pomoc při výběru automobilu proto, že se jednalo o automobil ojetý a svědek se v autech vyzná. , jméno FO, byl s žalobkyní přítomen při zakoupení vozidla u prodejce , právnická osoba, Přítomen byl rovněž jeho otec a partner žalované , jméno FO, (ten byl k soudu předvolán jako svědek, se svou svědeckou výpovědí však nesouhlasil z důvodu, že by tím mohl sobě způsobit nebezpečí trestního stíhání). Auto nejprve u prodejce vybrali, pak jeli na poštu, kde žalobkyně po telefonické konzultaci a souhlasu neznámé osoby vybrala v hotovosti potřebnou finanční částku, kterou následně u prodejce uhradila.9. Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalovaná žalobkyni auto vzala, k dotazu, z čeho tak dovozuje, však uvedl, že „to je snad všem jasný“. Dále uvedl, že žádné dohodě mezi žalobkyní a žalovanou osobně přítomen nebyl, nebyl přítomen tomu, že by o tom spolu mluvily. Svědek uvedl, že má za to, že na jméno žalované se automobil psal proto, že žalobkyně „se obávala nějakých exekucí“, prý to slyšel od otce, který to asi slyšel od žalované, ale vlastně neví. (Zjištěno z výpovědi svědka , jméno FO, ). Dále uvedl, že právní zástupkyni , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyni doporučil on, když mu volala skoro s brekem, že nemá ani na nájem, a o všechno jí obrali. Tuto skutečnost soudu potvrdila zástupkyně žalobkyně, která v minulosti zastupovala jeho přítelkyni.10. Žalobkyně k poučení soudu, že nemá za prokázanou existenci dohody spočívající v tom, že předmětné automobily budou ve vlastnictví žalobkyně, resp. o tom, že se jedná o simulované jednání směřující k ochraně automobilů před případnými nároky věřitelů žalobkyně, žádné další důkazy nenavrhla. Žalobkyní navrhované důkazy směřující k prokázání jejího zdravotního stavu soud shledal nadbytečnými, proto je neprováděl, stejně jako důkaz spisem vedeným u okresního soudu v , adresa, , neboť skutečnost, že žalobkyně se se svou rodinou soudila o majetek, nebyla mezi účastníky sporná.11. Podle § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (1) jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. (2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. (3) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.12. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.13. Podle § 556 občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se