10 C 21/2026-55 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaný postupně načerpal částku 131 965 Kč (původní úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč byl navýšen). Žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný uhradil částku 50 558 Kč. Přesto se touto žalobou domáhá zaplacení další částky 91 776,72 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhá i zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaný postupně načerpal částku 206 000 Kč (původní úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč byl navýšen). Žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný na tento úvěr uhradil částku 27 788 Kč. Přesto se touto žalobou domáhá zaplacení další částky 200 159,69 Kč. Žalobkyně uvedla, že oba dva úvěry byly zesplatněny ke dni , datum, pro porušení podmínek ve smlouvě a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu, jak z jednoho, tak z druhého úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení i smluvní úrok, jak kapitalizovaný ke dni podání žaloby, tak i do budoucna.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti.4. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, což vychází z karty klienta a z Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Dále provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, IR. Tvrdila, že počítala s průměrným měsíčním příjmem 33 800 Kč, přičemž vycházela z tvrzení žalovaného, které nikterak neověřovala, až při navýšení úvěrového rámce a při uzavírání druhé smlouvy byl příjem ověřován a to výplatními páskami z 9/2024, 11/2024 a výpisu z účtu pro období prosince 2024. Ohledně nákladů tvrdila, že vyšla z tvrzených výdajů žalovaného, započítala částku 4 470 Kč životní minimum žadatele, částku 5 194 Kč, která zahrnuje několik splátek HC úvěrů, částku 16 028 Kč, která zahrnuje součet splátek u ostatních úvěrů mimo HC a částku 4 000 Kč, tedy předpokládanou výši splátky tohoto úvěru. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný, nemá děti. Žalovanému mělo zbýt ještě 2 708 Kč. Žalobkyně započítávala i další příjem ostatních členů domácnosti ve výši 28 000 Kč (resp. 50 000 Kč), které však nikterak neověřovala. Nebyly však tvrzeny ani ověřovány další výdaje, bylo vycházeno pouze ze statistických modelů. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl skvělou platební morálku, na tento úvěr bylo hrazeno po dobu od září 2021 do května 2025 (na druhý úvěr také od října 2024 do května 2025). Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný postupně načerpal částku 131 965 Kč (původní úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč byl navýšen). Žalobkyně touto žalobou požaduje zaplacení částky 91 776,72 Kč, která se stává z neuhrazené jistiny ve výši 89 376,72 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně však zároveň tvrdí a dokládá, že žalovaný již uhradil částku 50 558 Kč. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný postupně načerpal částku 206 000 Kč (původní úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč byl navýšen). Žalobkyně touto žalobou požaduje zaplacení částky 200 159,69 Kč, která se stává z neuhrazené jistiny ve výši 1987 297,42 Kč, poplatků za pojištění ve výši 462,27 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně však zároveň tvrdí a dokládá, že žalovaný již uhradil částku 27 788 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaný však ničeho dalšího neuhradil.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelskýc