10 C 48/2026-55 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaná načerpala celkově částku 75 000 Kč bezhotovostně. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 3 750 Kč, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze tři splátky v celkové výši 11 250 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit kromě jistiny i úroky, zákonné úroky z prodlení, a to jak kapitalizované, tak i do budoucna, dále smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně.2. Žalovaná se písemně vyjádřila dne , datum, a dostavila se na jednání dne , datum, . S podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že nebyla řádně ověřena její úvěruschopnost. Ohledně příjmů uvedla žalovaná v předsmluvní fázi své příjmy cca 35 000 Kč měsíčně, žalobkyně však do smlouvy uvedla příjem 52 000 Kč měsíčně. Toto se nezakládalo na pravdě a žalobkyně zřejmě do celkových příjmů započítala i výživné na děti, které byly v souhrnné částce 9 000 Kč a příspěvek na bydlení, který byl ve výši 7 685 Kč. Žalobkyně žalované doložila výpis z účtu za období od března do května 2025, kde se průměrný příjem pohyboval mezi částkou 25 000 a 37 000 Kč. Žalovaná dále uvedla své měsíční výdaje na jiné splátky, jelikož měla 2 úvěr u společnosti FlexiFin se splátkou 3 028 Kč, dále , právnická osoba, se splátkou 500 Kč a úvěr u Raiffeisenbank se splátkou 1 490 Kč. Nájem byl ve výši 15 800 Kč a náklady na zálohy na elektriku ve výši 2 200 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je nespornou skutečností, že částka 75 000 Kč jí byla poskytnuta, i to, že uhradila pouze 3 splátky v celkové výši 11 250 Kč. Dále žalovaná uvedla, že se snažila domluvit se žalobkyní i na jiné výši splátek, oslovila i finančního arbitra, avšak mezitím byla podána žaloba. Žalobkyně se k ní nechovala vstřícně, naopak jí vyhrožovala, pokud neuhradí další splátku. Ohledně nynějších příjmů uvedla žalovaná příjem za březen 2026 ve výši 28 618 Kč, za duben 2026 ve výši 40 529 Kč, za květen 2026 ve výši 35 518 Kč, tedy průměrně měsíční příjem ve výši 34 888 Kč. Dále uvedla žalovaná, že jí zrušili příspěvek na bydlení, byla jí poskytnuta tzv. superdávka ve výši pouze 2 970 Kč. Výživné na děti zůstalo v částce 9 000 Kč měsíčně na obě dvě děti. Ohledně výdajů uvedla žalovaná, že za výdaje považuje částku 6 000 Kč za benzín měsíčně, kdy používá tento vůz pro pracovní účely a svoz dětí do školy, za elektriku platí zálohy ve výši 2 100 Kč měsíčně, za ostatní půjčky částku 4 300 Kč, náklady na telefon a internetu částku cca 1 000 Kč (pro žalovanou i , právnická osoba, celkově je měsíční částka 3 500 Kč), nájem je ve výši 15 800 Kč, za jídlo měsíčně utratí cca 5 000 Kč pro sebe a , právnická osoba, (pro samotnou žalovanou cca 3 000 Kč), za léky a hygienu pro sebe i , právnická osoba, vynakládá částku ve výši 2 500 Kč. Celková částka výdajů je průměrně ve výši 34 700 Kč ku průměrnému výdělku 34 888 Kč.3. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalované a doložených dokumentů od žalované. Žalovaná poskytla výpis z bankovního účtu pro období od března do května 2025. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v systémech CEE, SOLUS, ISIR, databáze neplatných dokladů. Dále zjistila, že žalovaná je svobodná, má dvě děti. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z „ověřeného“ příjmu žalované ve výši 52 938 Kč, „ověřených“ výdajů na bydlení ve výši 18 626 Kč, s výdaji na domácnost a potraviny ve výši 6 879 Kč a výdaji na splátky ve výši 12 167 Kč. Žalovaná vše shora uvedené při jednání sporovala, zejména celkovou výši příjmů, jelikož měla za to, že žalobkyně započítala do celkových příjmů i položky, které patří zcela jistě dětem a to na výživném. Žalovaná disponovala příjmem cca 35 000 Kč měsíčně, který vyplynul z výpisů z účtu. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 75 000 Kč (toto bylo nesporným tvrzením). Žalovaná uhradila 3 splátky v celkové výši 11 250 Kč (toto bylo nesporným tvrzením). Žalovaná částka výši 74 680,61 Kč se stává z jistiny ve výši 74 606 Kč, smluvní pokuty ve výši 74,61 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, úroku z úvěru kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši 4 385,67 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).7. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „l