12 C 72/2026-15 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , dne 2. 6. 2024 pod č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a 7. 6. 2024 pod č. , hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Dne 2. 6. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným při sjednávání úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v předepsaných splátkách s úrokem 36,5 % (RPSN 773,59 %). Při načerpání celého úvěrového limitu (který také žalovaný dne 3. 6. 2024 načerpal) měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 11 950 Kč se splatností dne 3. 7. 2024. Žalovaný však své povinnosti nesplnil řádně a včas, na svůj dluh neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných podmínek, a z potvrzení o provedení výplaty částky 10 000 Kč dne 3. 7. 2024.)6. Dne 7. 6. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným při sjednávání úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v předepsaných splátkách s úrokem 36,5 % (RPSN 773,59 %). Při načerpání celého úvěrového limitu (který také žalovaný dne 7. 6. 2024 načerpal) měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 2 390 Kč se splatností dne 7. 7. 2024. Žalovaný však své povinnosti nesplnil řádně a včas, na svůj dluh neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných podmínek, a z potvrzení o provedení výplaty částky 2 000 Kč dne 7. 7. 2024.)7. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 , právnická osoba, , která ji dne 23. 9. 2024 postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání).8. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění, ani žalobkyni však žalovaný ničeho neuhradil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání).9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Sama žalobkyně uvedla v žalobě, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo pouze k bezdůvodnému obohacení ve výši 12 000 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.13. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Jaké jsou možnosti žalovaného úvěr splácet netvrdil ani žalovaný, ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalovanému zaplatit částku 12 000 Kč do 5 měsíců, kterou považuje za obecně přiměřenou.15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze uzavřít, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.16. Soud závěrem poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Žalobkyně si je však svých procesních povinností vědoma, problematiku posouzení úvěruschopnosti dobře zná a sama připustila, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní. Žalovaný pak byl v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů, i s ohledem na výši předmětu řízení, považoval soud, veden i zásadou ekonomie řízení, nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 315 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.