26 C 205/2026-15 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 520 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., a žalovanou dne 30. 1. 2024, na základě které původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 200 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od 1. 6. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 3 320.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Dne 30. 1. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovanou při sjednávání úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % p. m. a případné smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. Žalovaná však své povinnosti neplnila řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila dne 31. 5. 2024.6. Pohledávka původní věřitelky přešla ke dni 2. 6. 2025 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 7. 2025. Žalovaná na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradila, přičemž opak netvrdila ani neprokazovala.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně proti žalované i právo na úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (§ 86 uvedeného zákona).12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).13. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že tak učinil přitom nese právě poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). Žalobkyně posuzování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně dokládala toliko údaji ze žádosti o spotřebitelský úvěr. S ohledem na výše uvedené je takové zkoumání úvěru nutné považovat za zcela nedostatečné i u tak nízkého úvěru jako v projednávané věci. Soud zároveň nijak žalobkyni nepoučoval podle § 118a o. s. ř., aby předložila další důkazní prostředky, ze kterých by řádné zkoumání úvěruschopnosti vyplynulo, neboť již v žalobě uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu jistiny považovat za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tím tak dala najevo, že není schopna předložit další podklady, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že při uzavírání předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádným způsobem.15. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnul. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně neprokázala, že by žalované zaslala výzvu k plnění. Ke stejnému výsledku by soud však dospěl i v případě, že by takovou skutečnost prokázala, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná toliko z 55 %, po odečtení neúspěchu by měla nárok na náhradu nákladů řízení toliko ve výši 10 % (Vláčil, D. in Svoboda, K., Hromada, M., a kol. Náklady řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024,