11 C 411/2020-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 2 100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč zavázal vrátit v 58ti týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 11 090 Kč. Předmětnou pohledávku dne 29. 11. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 11 559,47 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn ve výši 3 450,53 Kč, dále úroku ve výši 23,66 % ročně kapitalizovaného za dobu od 22. 12. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 5 378,78 Kč a dále ve výši 23,66 % ročně z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 29. 12. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 1 811,96 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení (nárok 1). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 2 520 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč zavázal vrátit v 58ti týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 25 491 Kč. Předmětnou pohledávku dne 29. 11. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 4 489,10 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn ve výši 1 339,90 Kč, dále úroku ve výši 23,66 % ročně kapitalizovaného za dobu od 14. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 2 563,84 Kč a dále ve výši 23,66 % ročně z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 21. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 865,29 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení (nárok 2). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí půjčky v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí půjčky v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Nabytí pohledávek ze shora uvedených smluv a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému. 4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněné nároky zčásti postrádají podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byly platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejichž základě žalovaný čerpal zápůjčku jednak ve výši 18 000 Kč, jednak ve výši 15 000 Kč a dále se platně zavázal uhradit zapůjčitelce úrok ve výši 2 100 Kč, resp. 2 520 Kč za dobu trvání smlouvy a též odměnu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) zmocněncem zapůjčitelky v bydlišti žalovaného ve výši 6 000 Kč, resp. 7 200 Kč. Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o poměrně vysokou částku v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady 58ti splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby (výjimka ze zásady donosnosti peněžitého dluhu) byla řádně a srozumitelně sjednána; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu. Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv limitované. Na straně druhé, pokud by se výše odměny za takovou službu řádově vymykala alternativním způsobům úhrady závazků, zejména pak zásadně rostla nikoliv pouze v závislosti na počtu splátek, nýbrž v závislosti na výši zápůjčky, mohl by to být důvod k zásahu soudu. 5. Důvodným naopak soud neshledal požadavek na úhradu odměn v části odpovídající odměně za administrativní činnost, neboť z důkazů žalobkyní navržených a soudem provedených není vůbec zřejmé, oč se jedná a jakou protislužbu by měl žalovaný za tuto„ odměnu“ obdržet. Možná je vhodné připomenout, že v českém soukromém právu neplatí a nikdy neplatila zásada autonomie vůle v podobě tak vulgární, že by umožňovala sjednat cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Tedy pokud je sjednána v podstatě jakákoliv platba nad rámec úroku jako ceny peněz, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně vyloženo, jaké protislužby se straně platící odměnu (úhradu, poplatek apod.) má oproti jejímu zaplacení dostat. Jelikož z obsahu smlouvy, ani z celého kontextu právního jednání nevyplývá (naopak to lze v kontextu komerčního dočasného přenechávání peněžních prostředků jinému bezpečně vyloučit), že by měl žalovaný v úmyslu původní věřitelce částku administrativního poplatku darovat, pak jde o ujednání toliko zdánlivé pro jeho neurčitost (§ 553 občanského zákoníku), neboť zavazuje spotřebitele k plnění, za které se mu nedostává žádného určitým způsobem vymezeného protiplnění. Lze tak pouze uvažovat (při absenci jakýchkoliv tvrzení žalobkyně v tomto směru jde ovšem pouze o spekulaci), že náklady na administrativní činnost nejsou ničím jiným, než interními náklady na provoz podnikatelského subjektu při poskytování půjček či úvěrů. K úhradě těchto nákladů a ke generování zisku ovšem slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem již strany sjednaly výslovně zvlášť a soudem byl přiznán, jak je uvedeno výše. Lze tedy uzavřít, že buď je ujednání o administrativním poplatku pro neurčitost nicotné anebo jde o skrytou podobu odměny za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem se stejnými důsledky ujednání nepřiměřeného podle ustanovení § 1813 ve spojení s ustanovením § 1815 občanského zákoníku, neboť by šlo o ujednání o ceně, které nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 23,66 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou o cca 150 % vyšší, tedy spolehlivě se dostává z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 08.11.2006, sp.zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 aj.). Soud tedy žalobu v požadavku na odměnu za administrativní činnost neshledal důvodnou, a to i v tom rozsahu, v jakém věřitelka neoprávněně započetla plnění žalovaného proti tomuto od počátku nedůvodnému nároku. 5. Důvodným dále soud neshledal požadavek na úhradu úroku, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení (u obou uplatněných nároků), neboť takový nárok je v rozporu s ustanovením čl. 1 smluvních podmínek, podle něhož nemá být jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy vůbec úročena. V požadavku na úrok nad rámec úroku sjednaného pevnou částkou přímo v bodě 2.1 písm. b) smlouvy tedy soud žalobu nepovažoval za důvodnou. Žalobu nelze mít dále za důvodnou ani v té části kapitalizovaného úroku z prodlení, v níž byl vypočten v nesprávně vyšší částce. 6. Lze tedy k výše uvedenému shrnout, že důvodnými soud neshledal nároky odpovídající administrativnímu poplatku, úroku uplatněnéh