15 C 302/2019-63 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení podle výroku I. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného [částka], žalovaného za období od [datum] [anonymizováno] do [datum], poplatek [částka] a zákonný úrok z prodlení z uvedeného pojistného za období od [datum] do [datum] v částce [částka]. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], [značka automobilu], pojištění asistence a úrazové pojištění dopravovaných osob, s počátkem pojištění od sjednání smlouvy na dobu neurčitou, s ročním pojistným [částka], které bylo splatné 2krát ročně, vždy k [splatnost] [anonymizováno 7 slov] po [částka]. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Ohledně žalovaného poplatku žalobkyně pouze uvedla odkaz na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [specifikace ] [číslo] a sazebník poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále blíže vysvětlena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupkyně svou neúčast předem omluvily. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva (s formátem [číslo]), která obsahovala ovšem jen ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla, a to od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši uváděné žalobkyní, které mělo být placeno pololetně v uváděných dnech. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 5. Žalobkyně právně hodnotila, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Uvedené ujednání účastníků by tedy bylo nutné hodnotit jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a podpůrně § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). 6. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného byla účastníky sjednána v souladu s § 2783 odst. 1 OZ. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné do [datum]. 7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období v poměrné výši [částka] je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť tato část pojistného nebyla zaplacena ve sjednané lhůtě (§ 1958 odst. 1 OZ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 8. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení poplatku v částce [částka], neboť žalobkyně nevysvětlila, na jakém skutkovém základě by žalovaný byl povinen tuto částku žalobkyni platit. Pokud snad žalobkyně nárok na zaplacení této částky žalobkyně opírala o přílohu smlouvy účastníků pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaný k placení poplatku výslovně zavázal, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovil souhlas ve smyslu § 1817 OZ. To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalovaného souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz §§ 419, 420 a 1810 OZ). Pojistné podmínky navíc podle rozumného očekávání průměrného spotřebitele měly v souladu s § 2774 odst. 1 OZ nastavit jen podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, specifikovat pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Jestliže tedy žalobkyně skryla do tohoto vedlejšího dokumentu, jímž se mělo ujednání smluvních stran řídit, ustanovení o odkazu na další přílohový dokument, který teprve zakotvil další platební povinnost žalovaného, pak se ve smyslu § 1817 OZ jedná o zakázané jednání, k němuž se podle § 1812 odst. 2 OZ nepřihlíží. 9. Pokud snad měla částka [částka] představovat náhradu nákladů vymáhání nezaplaceného pojistného, jak by se mohlo jevit z návrhu výroku obsaženém v žalobě, pak žalobkyně ohledně tohoto hmotněprávního příslušenství žalované pohledávky (§ 513 OZ) v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ netvrdila, o jaké konkrétní náklady se mělo jednat a v rozporu s § 120 odst. 1 věta první OSŘ v tomto směru neoznačila žádné důkazy. Ani z tohoto pohledu tak žaloba na zaplacení částky [částka] nemohla být úspěšná. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce [částka] s běžícím příslušenstvím, jež v kapitalizované výši v den vyhlášení rozsudku činilo [částka] a žalovaný byl procesně úspěšný v částce [částka]. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši [částka] činila ~ 81,4 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 18,6 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 62,8 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši [částka], odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po [částka] za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů (původního) zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po [částka] a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku [částka]. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce [částka]; odměnu svého (původního) zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje (původního) zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po [částka] za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad (původního) zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce [částka]. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku [částka] (~ 62,8 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby (původního) zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyn