15 C 319/2019-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] jakožto nedoplatku složené pohledávky na vrácení zápůjčky ve výši [částka] a poplatku ve výši [částka]. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 19 % ročně z nevrácené zápůjčky v uvedené částce za období od [datum] do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do [datum] v částce [částka] a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné jistiny za období od [datum] do zaplacení, který žalobkyně také kapitalizovala do [datum] v částce [částka]. Platební povinnost žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalovanému zápůjčku [částka] [anonymizováno]. Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále částku [částka], jenž podle žalobkyně představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka], to vše ve sto týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka] do [datum]. Žalovaný však zapůjčitelce dosud nezaplatil žalované částky zápůjčky a poplatku (představujícího zjevně původně sjednanou částku [částka]), když poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného zaplacena dne [datum]. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na jejímž základě jí byly žalované pohledávky zapůjčitelkou postoupeny. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. [Anonymizovaný odstavec] 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného navrhovala, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, když žalovaný nerozporoval dlužnou částku. 4. Před samotným posouzením věci je nutné uvést, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání tak, jak jsou stanoveny v § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) splněny nebyly. Žalovaný totiž pouze shodně s žalobkyní potvrdil ujednání o samotné zápůjčce, jejím předání a částečném splácení. K ostatním skutkovým okolnostem žalovaného nároku (k tvrzenému sjednání běžícího úroku a poplatku) se do prvního jednání ve věci nevyjadřoval (viz 12. odstavec). Podstatné však je, že byť byla skutková tvrzení zčásti nesporná, nesouhlasil žalovaný pro jiné skutkové důvody s tím, že by mu měly být žalované povinnosti uloženy. 5. Dokazováním soud z písemnosti označené jako SMLOUVA O ZÁPŮJČCE, Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce a Další ustanovení zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy o zápůjčce, uváděné žalobkyní s rozdílem, že splátek po [částka] bylo sjednáno 99, přičemž poslední 100. splátka měla činit jen [částka]. Podpisem písemnosti obsahující text smlouvy žalovaný stvrdil ujednání o zápůjčce s tím, že zápůjčka měla být převedena na bankovní účet uvedený v této písemnosti. Žalovaný se dále zavázal zapůjčované peníze vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Poplatky se podle smlouvy skládaly z úroku a z kalkulační položky za administrativní činnost (označovanou žalobkyní zřejmě jako odměna za administrativní zpracování zápůjčky). Smluvní podmínky, na které žalobkyně odkazovala v souvislosti s nárokem na zaplacení běžícího úroku 19 % ročně, byly obsaženy na třech samostatných stranách (soudu byla předloženo jen elektronické zobrazení písemnosti, jež je zjevně reprodukcí původní listinné podoby; předložený formát ovšem neumožňuje posoudit počet listů, jen stran textu) formátu A4. V jejich textu nebyla zvýrazněna ustanovení o vzniku další platební povinnosti žalovaného a podmínky nebyly (na rozdíl od smlouvy či dalšího, samostatným nadpisem opatřeného prohlášení o souhlasu se zpracováním osobních údajů a bydlišti žalovaného) podepsány žalovaným. Smlouva samotná, zachycená zjevně na formuláři zapůjčitelky, obsahovala úvodní ujednání, že součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ze zadní strany formuláře. 6. Dokazováním soud také zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 7. Shora uvedenou smlouvu hodnotí soud jako smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). K uzavření smlouvy došlo předáním zápůjčky, tedy složením částky odpovídající zapůjčovaným penězům na sjednaný účet. Poskytnutí zápůjčky žalovaný výslovně potvrdil. Na základě této smlouvy tedy vznikla zapůjčitelce povinnost přenechat žalovanému peníze v hodnotě [částka] [anonymizována dvě slova] a žalovanému povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě zapůjčitelce vrátit a podle § 2392 odst. 1 OZ jí zaplatit také úroky [částka] Smlouva ovšem zavazovala žalovaného také k placení poplatku [částka] ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ, když se k takové platbě výslovně zavázal. 8. Jestliže tedy zapůjčitelka své povinnosti ze smlouvy splnila a žalovanému zápůjčku předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti splnil jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevrácené zápůjčky a poplatku (jehož součástí je také úrok sjednaný pevnou částkou) důvodná, když aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. 9. Nárok zapůjčitelky nemohou oslabit námitky žalovaného. Jeho platební neschopnost, byť byla zjevně způsobena nezaviněným jednáním žalovaného, podle hmotného práva nevyvolává zánik, či zmenšení pohledávek, k jejichž plnění se žalovaný smluvně zavázal. Ta může mít význam jen ohledně procesního nároku, který teprve v tomto řízení vzniká, případně může ovlivnit výkon rozhodnutí o těchto pohledávkách. V nalézacím řízení, v němž soud jen deklaruje již vzniklé pohledávky, ji však nelze zohlednit. Stejně tak bez významu je námitka o nedoručení výzvy k placení. Lhůta pro placení totiž byla sjednána již ve smlouvě samotné a splatnost pohledávek tak již byla ve smyslu § 1958 OZ stanovena. Pozdější výzvy žalobkyně či její právní předchůdkyně jiné nároky nezakládají. 10. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ, měla zapůjčitelka a nyní žalobkyně má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku, který byl podle žalobkyně sjednán v poměrné výši 19 %. Podle § 2392 odst. 1 OZ platí, že při peněžité zápůjčce lze dojednat úroky. Placení úroků tedy není esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce a povinnost platit úroky bylo proto třeba zvlášť sjednat. Smlouva o zápůjčce je tzv. reálný kontrakt. Je tedy uzavřena tím, že dojde k předání (přenechání zastupitelné) zapůjčované věci, zde peněz. S ohledem na sjednaný průběh děje lze předpokládat, že k předmětným ujednáním o podmínkách zápůjčky a jejího vrácení došlo ještě před předáním (přenecháním) peněz. Obsah ujednání smluvních stran byl tedy zjevně beze zbytku vtělen do písemného textu smlouvy. Ostatně žalobkyně ani nic jiného netvrdila. Smlouva samotná ovšem obsahuje pouze ujednání o povinnosti žalovaného platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období a nebyl ani vyjadřován poměrně, byť žalobkyně poměr 19 % uváděla také ve vztahu k němu. 13. Žalobkyně uváděla, že tato další platební povinnost ve vztahu k poměrným běžícímu úroku byla sjednána ve smluvních podmínkách, které byly obsaženy na rubopisu formuláři smlouvy. Ze zjištění soudu o tomto dokumentu však vyplývá, že vedle ustanovení o běžícím úroku obsahoval na celkem dvou a půl stranách tištěného textu také další technické podrobnosti smluvního vztahu, které se ve smluvních podmínkách obvykle vyskytují. Soubor dokumentů, v němž byly smluvní podmínky obsaženy, byl členěn do tří částí: samotná smlouva o zápůjče, smluvní podmínky a další ustanovení. Pouze první část – smlouva o zápůjčce a třetí část – další ustanovení, byly podepsány žalovaným. Smluvní podmínky nikoli. 14. Avšak i v případě, kdy by smluvní podmínky podpis žalovaného obsahovaly, nebylo by z toho možné dovodit, že žalovaný výslovně souhlasil s existencí další platební povinnosti, neboť ta byla skryta do technické části smlouvy, do smluvních podmínek. V této souvislosti je totiž významné, že závazkový vztah zapůjčitele a žalovaného má spotřebitelský ch