20 C 94/2017-245 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 28. 6. 2017 podle části páté zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) – dle § 244 a násl., napadli žalobci, jako právní nástupci (dědici) [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], pravomocné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ČR ze dne 28. 4. 2017, [číslo jednací], přičemž se touto žalobou domáhali určení, že jsou„ rovnodílnými spoluvlastníky celkem k jedné ideální polovině pozemků dle katastru nemovitostí [parcelní číslo] (část), [číslo] (část) a [číslo] zapsané pro [katastrální uzemí], okres [okres]“, dále se domáhali určení, že smlouvy, podle kterých došlo k převodům a k nabytí vlastnictví k pozemkům, na které byl žalobci uplatněn nárok dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to k převodům vlastnictví ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO], společnosti [právnická osoba], [IČO] a ve prospěch manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], jsou neplatné. Žalobci v rámci podané žaloby jako účastníky řízení před soudem označili [název původní účastnice] ČR a [osobní údaje žalovaného]. V rámci jednání konaného dne 28. 8. 2019 bylo soudem po sdělení obsahu přípravy jednání a na základě vyjádření stran, s poukazem na obsah ustanovení § 250a o. s. ř., konstatováno, že přestává takto jednat se Státním pozemkovým úřadem ČR jako s účastníkem řízení, nadále pak na straně žalované vystupoval toliko [název] [anonymizováno] [obec], státní podnik v likvidaci (dále jen„ žalovaný“), žalobci vzali žalobu zpět ohledně určení vlastnictví k pozemkům [parcelní číslo] (část) a [parcelní číslo] (část), zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území [číslo] [obec], na listech vlastnictví [číslo] [číslo] dále vzali žalobu zpět ohledně určení neplatnosti smluv, na základě kterých došlo k převodům vlastnictví k pozemkům ve prospěch právnických a fyzických osob tak, jak uvedeno výše, v rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno usnesením nadepsaného soudu ze dne 31. 8. 2019, č. j. 20 C 94/2017-120. 2. Pokud žalobci setrvali na žalobě v části týkající se určení vlastnictví k pozemku [parcelní číslo], resp. jeho části, zapsaného v katastru nemovitostí pro katastrální území [číslo] [obec] na listu vlastnictví [číslo] pak zejména tvrdili, že správní orgán v případě napadeného rozhodnutí určil, že uvedený pozemek nelze vydat vzhledem k jeho zastavěnosti tak, jak předpokládá § 9 odst. 4 zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, čemuž však dle žalobních tvrzení neodpovídá skutečnost, že na tomto pozemku se nachází toliko cesta, nikoliv stavba. 3. Žalovaný ke zbývající části podané žaloby, když nikterak nezpochybňoval svoji pasivní věcnou legitimaci, poukazoval zejména na to, že předmětný pozemek není zemědělsky využíván, žalobcům byla nadto za nevydání tohoto pozemku přiznána náhrada, po provedení důkazu znaleckým posudkem souhlasně s jeho obsahem konstatoval, že vydání tohoto pozemku nebylo žádáno důvodně, neboť ani nebyl součástí příslušného přídělu, navrhl proto žalobu ve zbývající části zamítnout a přiznat žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 4. Soud pak po provedeném dokazování předně ze spisu správního orgánu, kde bylo vydáno napadené rozhodnutí, nyní Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Karlovarský kraj, konkrétně ze spisu vedeného u tohoto orgánu pod spisovou značkou [sp. zn. ] [číslo], zjistil, že podáním datovaným dne 4. 11. 1992 uplatnila právní předchůdkyně žalobců [jméno] [příjmení], [datum narození], jako oprávněná osoba dle cit. zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nárok na vydání nemovitostí dle přídělové listiny [číslo] kterou byly tyto nemovitosti přiděleny jejím rodičům [jméno] [příjmení] ([jméno] [příjmení]) a [jméno] [příjmení] ([jméno] [příjmení]). O nároku jmenované oprávněné osoby [jméno] [příjmení] nebylo až do její smrti dne [datum] rozhodnuto, po následných dědických řízeních [název původní účastnice] ČR, jednající se všemi žalobci jako s právními nástupci jmenované [jméno] [příjmení], rozhodnutím ze dne 28. 4. 2017, [číslo jednací], mj. rozhodl, že žalobci jako dědicové oprávněné osoby nejsou vlastníky ideální jedné poloviny části pozemku [parcelní číslo] (ostatní plocha, dle bývalého pozemkového katastru parcela [parcelní číslo]), neboť tento pozemek z důvodu jeho zastavěnosti podle § 11 odst. 1 písm. c) cit. zákona nelze vydat, současně bylo rozhodnuto tak, že za tento pozemek se dědicům oprávněné osoby převádějí jiné pozemky a pokud toho nebude možno, poskytne se jim peněžitá náhrada. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí, obdobně jako v případě dalších rozhodnutí o uplatněných nárocích oprávněné osoby [jméno] [příjmení], vyplývá, že bylo zjištěno, že jmenovaná byla dcerou a zákonnou dědičkou [jméno] [příjmení], nikoli však dcerou [jméno] [příjmení], pokud se pak jednalo o vydání nemovitostí, zapsaných původně pro [jméno] [příjmení], nebylo žalobcům vyhovováno právě z důvodu absence právního nástupnictví [jméno] [příjmení] ve vztahu k uvedené [jméno] [příjmení]. [jméno] žalobci pak v řízení před soudem potvrdili, že závěry správního orgánu o právním nástupnictví (resp. jeho absenci) [jméno] [příjmení] po [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nikterak nezpochybňovali a nezpochybňují. 5. K předmětnému spornému pozemku jako poslední části předmětu soudního řízení, vycházeje rovněž z obsahu námitek žalobců, považuje soud za potřebné zdůraznit, že již samotná a správním orgánem prezentovaná zjištění a jejich právní hodnocení, spočívající v tom, že takový pozemek nebylo možné vydat vzhledem k jeho zastavěnosti, kdy se na tomto nacházela toliko cesta…, vzbuzovala pochybnosti o odpovídající aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav či alespoň pochybnosti o náležitě zjištěném skutkovém stavu. Z těchto důvodů soud, obdobně jako v podobných případech, přistoupil k ustanovení znalce z oboru geodézie a kartografie, jemuž bylo uloženo, aby se v rámci znaleckého posudku vyjádřil nejen k předmětné otázce faktického (nikoli právního) charakteru sporného pozemku, nýbrž i ke chronologii vlastnických a obdobných vztahů k tomuto pozemku, a to na základě spisového materiálu, po nahlédnutí do listin v dispozici státního archivu, katastrálního úřadu apod. Ze znaleckého posudku a z výpovědi znalce v rámci jednání konaného dne 25. 11. 2020 má pak soud za prokázané, že sporný pozemek byl zapsán v seznamu I. pozemkové knihy jako tzv. veřejný statek, takto byl již veden přinejmenším od roku 1874, kdy byl identifikován jako„ spojovací cesta“, nebyl proto a nemohl být součástí žádného přídělu, nebyl pak ani evidován jako součást přídělu [číslo] v rámci přídělové listiny a grafického přídělového plánu, se kterýmžto přídělem spojovala oprávněná osoba svůj nárok. Nebyla-li tak splněna základní podmínka pro vydání nemovitosti podle § 6 zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, totiž přechod této věci z oprávněné osoby či jejích právních předchůdců na stát nebo jinou právnickou osobu, neboť ani nebyla původně převedena oprávněné osobě či jejím právním předchůdcům, soud ve zbývající části žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobců a žalovaného vychází ze skutečnosti, že žalobci byly ve věci zcela neúspěšní, i v případě částečného zastavení řízení lze procesní zavinění k tomuto vedoucí spatřovat výlučně na straně žalující, z ničeho nevyplývá, že by došlo k částečnému zastavení řízení pro chování žalovaného a že by tak naopak v jakékoliv části byla žaloba podána důvodně. Soud proto za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, v daném případě nákladů zastoupení žalovaného advokátem, kde odměna zástupce žalovaného činí za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1. převzetí právního zastoupení, 2. vyjádření ve věci, 3. účast u jednání soudu dne 28. 8. 2019 – 2 úkony, 4. účast u jednání soudu dne 25. 11. 2020) celkem 15 500 Kč, paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného za výše popsaných 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. představuje částku 1 500 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. cestovné zástupce žalovaného k jednáním soudu ve dnech 28. 8. 2019 a 25. 11. 2020 odpovídá částkám 2 163 Kč a 2 159 Kč, a to při použití osobního automobilu [registrační značka], 2 cesty po 348 km, podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. 33,60 Kč za 1 litr nafty a 4,10 jako sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy, podle vyhl. č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč za 1 litr nafty a 4,20 Kč jako sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy, při spotřebě 6,3 litrů nafty na 100 km podle předpisu č. 2017, celkem ve výši 4 322 Kč, zástupce žalovaného má nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z