10 C 241/2020-35 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je vlastníkem předmětné bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na společných částech domu [adresa] a stavebních parcelách st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo], vše v k.ú. [obec] u [obec]. Žalovaný řádně neuhradil platbu do fondu oprav za období měsíců říjen 2018 až červen 2019, v celkové výši 12 618 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému spotřebu služeb za rok 2018 v částce ve výši 50 120 Kč. Žalobci bylo vůči žalovanému soudem pravomocně přiznána částka v celkové výši 36 351 Kč, domáhá se tak vůči žalovanému nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2018 v částce 13 769 Kč se splatností dne 31. 7. 2019. Dále žalobce žalovanému vyúčtoval spotřebu služeb za rok 2019 v částce ve výši 28 211 Kč. Na výše uvedené neuhradil žalovaný ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má za prokázané, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na společných částech domu [adresa] a stavebních parcelách st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo], vše v k.ú. [obec] u [obec]. Dle rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 17. 4. 2009 byla stanovena výše zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku (fond oprav) ve výši 250 Kč za 1 % spoluvlastnického podílu příslušného vlastníka jednotky na společných částech domu a pozemku, a to od 1. 6. 2009. Žalovaný tak byl od 1. 6. 2009 povinen hradit platby do fondu oprav měsíčně ve výši 1 402 Kč. Žalovaný řádně neuhradil platbu do fondu oprav za období měsíců říjen 2018 až červen 2019, vždy měsíčně ve výši 1 402 Kč. Za toto období tak dluží žalobci částku ve výši 12 618 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému spotřebu služeb za rok 2018. Žalovaný spotřeboval v roce 2018 služby v částce ve výši 50 120 Kč a neuhradil ničeho. Žalobci bylo vůči žalovanému soudem pravomocně přiznána částka v celkové výši 36 351 Kč, domáhá se tak vůči žalovanému nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2018 v částce 13 769 Kč se splatností dne 31. 7. 2019. Dále žalobce žalovanému vyúčtoval spotřebu služeb za rok 2019. Za období leden až červen roku 2019 žalovaný spotřeboval služby v částce ve výši 28 211 Kč, se splatností dne 31. 7. 2020 a neuhradil ničeho. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ ohledně zaplacení plnění spojených s užíváním bytu, případně ohledně jiných skutečností, které by žalobou uplatněný nárok zcela nebo zčásti vyvracely, leží na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému dne 12. 8. 2020 předžalobní výzvu. <i>5. Podle § 1158 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“) bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň s dvěma byty.</i> <i>6. Podle § 1180 odst. 1 ObčZ nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.</i> 7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z ustanovení § 1158 a násl. ObčZ. V daném případě měl žalovaný, jakož vlastník bytové jednotky a z titulu členství ve společenství vlastníků jednotek, povinnost hradit příspěvky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jejímu podílu na společných částech a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu v souladu s § 1180 a násl. ObčZ. Soud má z výše uvedeného za prokázané, že nebylo hrazeno tak, jak je uvedeno v žalobě a žalovaný tak dluží žalobci částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tak vyhověl žalobě, a to včetně úroků z prodlení z částky z plateb do fondu opravu a z částky týkající se prodlení s úhradou nedoplatku vyúčtování za služby ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu v celkové výši 13 801,50 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 730 Kč, z odměny zástupce žalobce ve výši 3 300 Kč za jeden úkon právní služby a to podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2,5 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.