10 C 243/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 17. 12. 2016 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, a tyto měla žalovaná uhradit do 27. 1. 2018. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 820 Kč jako úrok za půjčené peněžní prostředky, částku 2 600 Kč jako odměnu za administrativní činnost a částku 5 200 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni, o čemž byla žalovaná informován. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřel dne 17. 12. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 968 Kč, tj. včetně úroku ve výši 1 820 Kč, který byl ve smlouvě zřetelně specifikován, z částky ve výši 2 600 Kč jako odměny za administrativní činnost a z částky 5 200 Kč za hotovostní inkaso splátek a poplatku 348 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění za niž se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně výše uvedený poplatek ve výši 348 Kč. Úvěr měl být splácen v hotovosti v 58 pravidelných měsíčních splátkách po 396 Kč. Žalovaná měla celou dlužnou částku zaplatit nejdéle dne 27. 1. 2018. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výei 13 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 6 988 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 15. 1. 2021. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila. Žalovaná nijak nerozporovala, že ve výroku uvedenou částku nezaplatila. Předžalobní výzva byla žalované zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a to dne 13. 5. 2021. <i>5. Podle § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit.</i> 6. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. Z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalované úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalované po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověl. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.