10 C 267/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 10. 5. 2019 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, a tyto měl žalovaný uhradit do 3. 7. 2020. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 25 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalobkyně dále tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 15. 12. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, a tyto měl žalovaný uhradit do 13. 6. 2020. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 26 700 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne 10. 5. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 57 600 Kč, tj. včetně souhrnného poplatku ve výši 25 600 Kč, který byl ve smlouvě zřetelně specifikován. Úvěr měl být splácen v hotovosti v 60- pravidelných měsíčních splátkách po 960 Kč. Žalovaný měl celkovou dlužnou částku zaplatit do dne 3. 7. 2020. Žalovaný dále uzavřel dne 15. 12. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 56 700 Kč, tj. včetně souhrnného poplatku ve výši 26 700 Kč, který byl ve smlouvě zřetelně specifikován, z jakých částek se skládá. Úvěr měl být splácen v hotovosti v 78 pravidelných měsíčních splátkách po 727 Kč. Žalovaný měl celkovou dlužnou splátku zaplatit nejdéle dne 13. 6. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 15. 1. 2021. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval, že ve výroku uvedenou částku nezaplatil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a to dne 13. 5. 2021. <i>5. Podle § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit.</i> 6. Výše uvedené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. Z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z těchto smluv vyplýval a poskytla žalovanému úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověl. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobce požadoval. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 3 440 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta ve výši 4 540 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 13 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.