10 C 288/2021-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdce žalobkyně polečnost [webová adresa] a.s., uzavřela s žalovaným dne 24. 8. 2018 Smlouvu, na základě které se zavázala umožnit žalovanému užívat na smluvně vymezenou dobu, Mobilní telefon Samsung Galaxy S9 Duos modrý v hodnotě 23 760 Kč. Žalovaný neuhradil poplatek za užívání přístroje, a je tak povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou hodnotu mobilního přístroje. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně polečnost [webová adresa] a.s., jako poskytovatel programu Smlouva o poskytování služeb v rámci členství v programu Alza uzavřela s žalovaným dne 24. 8. 2018 Smlouvu, na základě které se zavázala umožnit žalovanému užívat na smluvně vymezenou dobu, tj. po dobu trvání členství v programu Smlouva o poskytování služeb v rámci členství v programu Alza, Mobilní telefon Samsung Galaxy S9 Duos modrý určený dle požadavků žalovaného specifikovaných v žádosti o členství v programu a určený v předávacím protokole v hodnotě 23 760 Kč a tento mu poskytla. V návaznosti na uzavření Smlouvy se žalovaný zavázal hradit měsíční poplatky za členství v Programu. Dle čl. 7 podmínek Programu je žalovaný povinen vrátit převzatý přístroj nejpozději v den skončení Smlouvy či v případě, že ze strany žalovaného nedojde k vrácení zařízení, je Alza dle čl. 7 podmínek Programu oprávněna požadovat po žalovaném úhradu hodnoty přístroje uvedené na předávacím protokolu. Žalovaný neuhradil poplatek za užívání přístroje, a to za fakturu [číslo] ve výši 990 Kč se splatností dne 3. 1. 2019, fakturu [číslo] ve výši 990 Kč se splatností dne 3. 2. 2019, fakturu [číslo] ve výši 990 Kč se splatností dne 6. 3. 2019, fakturu [číslo] ve výši 990 Kč se splatností dne 3. 4. 2019 fakturu [číslo] ve výši 20 230 Kč se splatností dne 14. 4. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval hodnotu dodaných komodit, stejně tak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že ničeho na svých závazcích neplnil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2020. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z ustanovení § 2201 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“) spojený s dohodou o náhradě škody při nevrácení pronajaté věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o členství ve svém programu, kterou žalovanému přenechala telefonní přístroj výměnou za pravidelné platby měsíčního poplatku ve spojení se závazkem žalovaného přístroj vrátit při skončení účasti v programu, anebo uhradit sjednanou náhradu za nevrácený přístroj. Žalovaný své smluvní povinnosti v žalobou uvedeném rozsahu nesplnil a je proto povinen uhradit žalobkyni dlužné platby za členství (tj. nájemné) a platbu za nevrácený přístroj (tj. náhradu škody), a také dle § 513 ObčZ přiměřené a odůvodněné náklady spojené s uplatněním pohledávky. Neuhrazením závazku v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 980 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.