10 C 290/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, žalovaná uzavřela dne 11. 4. 2017 se žalobkyní Smlouvu o osobní kreditní kartě registrační [číslo] na základě níž mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 21,99 % ročně a s pojištěním ke kartě. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny Úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalované č. [bankovní účet] bez dalšího souhlasu žalovaného. Přestože žalovaná čerpala prostřednictvím své kreditní karty Úvěr, porušila podmínky Smlouvy a žalobkyně proto od Smlouvy dopisem ze dne 20. 5. 2021 odstoupila a to ke dni 3. 6. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má prokázané, že žalovaná uzavřela dne 11. 4. 2017 se žalobkyní Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] na základě níž mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč. Úvěr byl veden na č. účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 21,99 % ročně. V čl. Pojištění ke kartě Smlouvy žalovaná souhlasila se zařazením do kolektivního pojištění schopnosti splácet ke kreditním kartám A karta a Lady Karta a to částku ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny Úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalované č. [bankovní účet] bez dalšího souhlasu žalovaného. Přestože žalovaná čerpala prostřednictvím své kreditní karty Úvěr, porušila podmínky Smlouvy a žalobkyně proto od Smlouvy dopisem ze dne 20. 5. 2021 odstoupila a to ke dni 3. 6. 2021. Celková dlužná částka ke dni 13.7.2021 se skládala z jistiny ve výši 10 428,44 Kč, z poplatků úvěru ve výši 1 581,19 Kč, z kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 2 653,48 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 226,09 Kč a dále z příslušenství, jenž činí úroky a úroky z prodlení. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ, ohledně splácení dlužné částky, resp. jiné skutečnosti, která by vyvracela nárok žalobkyně, leží na žalované, která však žádnou z těchto povinností nesplnila, a proto má soud za prokázané, že dlužnou částku neuhradila tak, jak je uvedeno v žalobě. Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 7. 6. 2021 předžalobní upomínku. <i>5. Podle § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. ObčZ., když žalobkyně se zavázala, že žalované poskytne na jeho požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalované finanční prostředky do výše uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalované po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověl, tj. včetně úroku z úvěru a poplatků. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a soud ji v rozsahu uvedeném ve výroku I. žalobkyni přiznal. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.