11 C 193/2021-37 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 5 277 Kč na nákup zboží, který se žalovaná zavázala splatit ve 14ti měsíčních splátkách po 494 Kč spolu s úrokem ve výši 8,45 % ročně. Dále se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhradu nákladů vymáhání splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč. Jelikož žalovaná své závazky řádně a včas neplnila, odstoupila úvěrující od úvěrové smlouvy a úvěr zesplatnila, a to s účinností ke dni 30. 9. 2020. Následně své pohledávky ze smlouvy úvěrující postoupila žalobkyni, která v řízení uplatnila nárok na zaplacení nesplacené úvěrové jistiny ve výši 3 993,12 Kč, pojistného za období měsíců května až srpna 2020 v celkové výši 92 Kč, poplatku za upomínku ze dne 4. 5. 2020 ve výši 100 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu ke dni 30. 9. 2020 ve výši 434,52 Kč a dále ve výši 8,45 % ročně z dlužné jistiny od 1. 10. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 4 185,12 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení. Z hlediska právní kvalifikace vyšel nalézací soud z úvahy, že ujednání o sjednaném úroku z úvěru v takové extrémní výši (úroková sazba 37,45 % ročně přesahuje obvyklý úrok v době sjednání úvěru více než čtyřnásobně) dlužno ex offo posoudit jako ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), přičemž nelze předpokládat, že by úvěrující, která své podnikání zakládá na poskytování takto extrémně nevýhodných úvěrů, kdy žalovaná byla pro případ nesplácení úvěru ohrožena celou řadou dalších sankcí, přistoupila k poskytnutí úvěru za tzv. úrok obvyklý, tedy aplikace ustanovení § 577 občanského zákoníku v tomto případě nepadá do úvahy. Neplatnost ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků tak zde působí neplatnost celé smlouvy, tudíž soud nároky žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle něhož žalobkyni náleží pouze právo na vrácení toho, co bylo její předchůdkyní plněno. To konkrétně znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované úvěr ve výši 5 277 Kč a žalovaná dle žalobních tvrzení na své závazky uhradila celkem 1 976 Kč, náleží žalobkyni na bezdůvodném obohacení žalované částka 3 301 Kč (pouze v této výši se žalovaná reálně obohatila na úkor úvěrující při plnění stejného druhu) spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po doručení výzvy žalobkyně, za kterou lze považovat až předžalobní výzvu (předchozí výzvy nebyly směřovány na doručovací adresu), tedy ode dne [datum]. Ve zbylém požadavku musel soud žalobu zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla převážně úspěšnou žalovaná, nicméně na straně žalované soud žádné náklady řízení neshledal.