11 C 476/2020-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 3 780 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč a poplatku za doplňkovou službu pojištění ve výši 638 Kč zavázal vrátit v 58ti týdenních splátkách po 821 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 37 354 Kč. Předmětnou pohledávku dne 29. 11. 2019 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 7 798,69 Kč a dlužných úhrad úroku a odměn ve výši 2 465,31 Kč, dále úroku ve výši 23,72 % ročně kapitalizovaného za dobu od 9. 8. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 4 331,73 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 16. 8. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 1 457,88 Kč a dále ve stejné výši z jistiny zápůjčky od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se ani jedna ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem a odměnou v žalobě uvedenými uhradit ve sjednaných splátkách. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí půjčky v hotovosti a dále bylo v čl. 2 sjednáno, že plněním splátek dochází nejprve k úhradě poplatků (tj. úroku a odměn) a teprve po jejich zaplacení k úhradě jistiny. Nabytí pohledávek ze shora uvedené smlouvy a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému. 4. Jakkoliv byl zjištěný skutkový stav ve shodě s uplatněnými žalobními tvrzeními, soud mohl žalobě vyhovět toliko částečně z důvodu, že uplatněné nároky zčásti postrádají podklad v hmotném právu. Lze uzavřít, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve shodě s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný čerpal zápůjčku ve výši 27 000 Kč a dále se platně zavázal uhradit zapůjčitelce úrok ve výši 3 780 Kč za dobu trvání smlouvy a též odměnu za hotovostní inkaso splátek (pravidelně každý týden) zmocněncem zapůjčitelky v bydlišti žalovaného ve výši 10 800 Kč. Jakkoliv jde v případě poplatku za hotovostní inkaso splátek o poměrně vysokou částku v porovnání s náklady alternativních způsobů postupné úhrady 58ti splátek, nelze pominout, že cena této nadstandardní služby (výjimka ze zásady donosnosti peněžitého dluhu) byla řádně a srozumitelně sjednána; ostatně př. i náklady na úhradu stejného počtu poštovních poukázek by představovaly řádově srovnatelnou sumu. Nelze dále přehlédnout, že jde o cenu plnění, tudíž možnosti ingerence soudu jsou v tomto směru i v rámci spotřebitelských smluv limitované. Na straně druhé, pokud by se výše odměny za takovou službu řádově vymykala alternativním způsobům úhrady závazků, zejména pak zásadně rostla nikoliv pouze v závislosti na počtu splátek, nýbrž v závislosti na výši zápůjčky, mohl by to být důvod k zásahu soudu, neboť pak by zřejmě neodrážela pouze náklady, ale představovala skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků k užívání. 5. Důvodným naopak soud neshledal požadavek na úhradu odměn v části odpovídající odměně za administrativní činnost, neboť z důkazů žalobkyní navržených a soudem provedených není vůbec zřejmé, oč se jedná a jakou protislužbu by měl žalovaný za tuto„ odměnu“ obdržet. Možná je vhodné připomenout, že v českém soukromém právu neplatí a nikdy neplatila zásada autonomie vůle v podobě tak vulgární, že by umožňovala sjednat cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Tedy pokud je sjednána v podstatě jakákoliv platba nad rámec úroku jako ceny peněz, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně vyloženo, jaké protislužby se straně platící odměnu (úhradu, poplatek apod.) má oproti jejímu zaplacení dostat. Jelikož z obsahu smlouvy, ani z celého kontextu právního jednání nevyplývá (naopak to lze v kontextu komerčního dočasného přenechávání peněžních prostředků jinému bezpečně vyloučit), že by měl žalovaný v úmyslu původní věřitelce částku administrativního poplatku darovat, pak jde o ujednání toliko zdánlivé pro jeho neurčitost (§ 553 občanského zákoníku), neboť zavazuje spotřebitele k plnění, za které se mu nedostává žádného určitým způsobem vymezeného protiplnění. Lze tak pouze uvažovat (při absenci jakýchkoliv tvrzení žalobkyně v tomto směru jde ovšem pouze o spekulaci), že náklady na administrativní činnost nejsou ničím jiným, než interními náklady na provoz podnikatelského subjektu při poskytování půjček či úvěrů. K úhradě těchto nákladů a ke generování zisku ovšem slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem již strany sjednaly výslovně zvlášť (ostatně ve výši značně přesahující výši tzv. obvyklého úroku) a soudem byl přiznán, jak je uvedeno výše. Lze tedy uzavřít, že buď je ujednání o administrativním poplatku pro neurčitost nicotné anebo jde o skrytou podobu odměny za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem se stejnými důsledky ujednání nepřiměřeného podle ustanovení § 1813 ve spojení s ustanovením § 1815 občanského zákoníku, neboť by šlo o ujednání o ceně, které nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 23,72 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou o cca 150 % vyšší, tedy spolehlivě se dostává z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 08.11.2006, sp.zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 aj.). Soud tedy žalobu v požadavku na odměnu za administrativní činnost neshledal důvodnou, a to i v tom rozsahu, v jakém věřitelka neoprávněně započetla plnění žalovaného proti tomuto od počátku nedůvodnému nároku. 6. To co bylo uvedeno o odměně za administrativní činnost, platí obdobně také pro„ poplatek za zařazení do pojišťovacího programu“ ve výši 638 Kč, kdy opět není zřejmé, jaké protislužby se má žalovanému za jím uhrazený poplatek vlastně reálně dostat. Smlouva sice v této souvislosti odkazuje na další listinu (příloha [číslo] rámcové pojistné smlouvy) nicméně žádná taková listina nebyla navržena k důkazu, tudíž nelze vůbec provést relevantní posouzení, o jakou službu se mělo jednat. Soud tedy z vyloženého důvodu žalobu v požadavku na zaplacení„ poplatku za životní pojištění“ neshledal důvodnou, a to i v tom rozsahu, v jakém věřitelka neoprávněně započetla plnění žalovaného proti tomuto od počátku nedůvodnému nároku. 7. Důvodným dále soud neshledal požadavek na úhradu úroku, jak byl žalobou požadován v kapitalizované výši a dále do zaplacení (u obou uplatněných nároků), neboť takový nárok je v přímém rozporu s ustanovením čl. 1 smluvních podmínek, podle něhož nemá být jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy vůbec úročena. V požadavku na úrok nad rámec úroku sjednaného pevnou částkou přímo v bodě 2.1 písm. b) smlouvy tedy soud žalobu nepovažoval za důvodnou. Žalobu nelze mít dále za důvodnou ani v té části kapitalizovaného úroku z prodlení, v níž byl vypočten v nesprávně vyšší částce (z nedůvodné výše jistiny). 8. Lze tedy k výše uvedenému shrnout, že důvodnými soud neshledal nároky odpovídající administrativnímu poplatku, poplatku za zařazení do pojišťovacího programu, úroku uplatněného nad rámec jeho výše ujednané přímo v čl. 2 písm. b) smlouvy a dále nesprávně vypočtené výše kapitalizovaného úroku z prodlení, čemuž odpovídá rozsah zamítnutí žaloby (výrok II. rozsudku). Lze tedy uzavřít, že žalovaný čerpal 27 000 Kč a zavázal se uhradit na úroku a odměně za inkaso částku 14 580 Kč, přičemž z jeho strany bylo dle žaloby uhrazeno 37 354 Kč, a to přednostně na posléze uvedené poplatky, které tak byly uhrazeny zcela a dále zbývá částka 22 774 Kč využitelná na úhradu jistiny. Na poplatcích („ dlužných úhradách“) žalobkyni nenáleží ničeho, neboť byly zaplaceny, jistina pak náleží v nesplacené výši 4 226 Kč, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zák