12 C 10/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravoval žalovaný, který byl kontrolován dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince autobusu [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince autobusu [číslo] přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatil, o čemž byl sepsán zápis o přepravní kontrole. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání. 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince autobusu [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince autobusu [číslo] kontrolován, přičemž se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně. 4. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobcem, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je dále stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 4 písm. d) a odst. 6 téhož ustanovení. 5. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši [částka], 2x paušální náhradu po [částka] za právní úkony spočívající v přípravě a převzetí věci a podání žaloby dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku [částka].