15 C 179/2020-24 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 27. srpna 2020, na zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. Jednalo se jednak o 2 849 Kč představující nedoplatek pojistného za dobu od 30. října do 30. listopadu 2019 a jednak poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné v částce 300 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění v částce 300 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 234 Kč, představující úrok z prodlení z dlužné částky za období od 1. prosince 2019 do 27. srpna 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen [číslo] s počátkem pojištění od [datum]. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky [anonymizována tři slova], [registrační značka], kdy předmětem smlouvy bylo [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova]. Sjednáno bylo první pojistné 2 869 Kč, které bylo splatné první den kvártálního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 30. listopadu 2019 pro změnu vlastníka tuzems. vozidla. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že byly mezi účastníky sjednány, kdy podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 6. prosince tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla za pojistné 11 354 Kč a nikoli o pojištění vozidla samotného, a dále pojištění asistenčních služeb za pojistné 120 Kč ročně; celkem tedy sjednané pojistné činilo 11 474 Kč ročně, to vše od sjednání smlouvy. Soud ze smlouvy ovšem nezjistil, že by se žalovaný zavázal platit žalobkyni poplatek spojený s vyhotovením a odesláním upomínky, resp. jakoukoli paušální náklady (myšlena zřejmě jejich náhrada) za upomínání a vymáhání pojistného. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, upomínací náklady - poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. Toto pojistné ovšem podle jeho poměrné výše (jde o 1/12 z částky 11 474 Kč) činilo jen 957 Kč, nikoli žalobkyní uváděných 2 849 Kč. Ohledně částky 957 Kč bylo proto žalobě vyhověno výrokem I. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tedy ohledně částky 71,05 Kč. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (§ 101 odst. 1 OSŘ). Sjednání pojistného v této výši nebylo soudem zjištěno a žalobkyně nevysvětlila, jak žalovanou výši pojistného jinak určila. Protože soud nezjistil, že by se žalovaná ohledně této částky dostala do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Stejně tak soud pro neunesení břemene důkazního výrokem II. zamítl žalobu také v části, týkající se placení poplatku 300 Kč. Soud totiž nezjistil, že by se žalovaná k placení v tomto směru zavázala. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastnic totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalované další platbu, než kterou byla povinna platit na základě hlavního závazku, pokud s ní výslovně neprojevila souhlas. Smlouva samotná nic o sjednání žalovaného poplatku nestanovila a žalobkyně netvrdila nic, co by nasvědčovalo výslovnému souhlasu žalované se vznikem platební povinnosti vycházející z jiných dokumentů žalobkyně. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. Pokud byl nárok na zaplacení částky 600 Kč hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné i zde výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k úročené jistině. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě převáže procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků..