15 C 40/2020-22 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty [částka] [anonymizována dvě slova], uplatněný formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného ke zdejšímu soudu dne [datum]. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ postupitelka“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“) a ceník postupitelky. V rámci smlouvy byl sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení [typ zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]: [číslo] [anonymizováno]), jehož převzetí stvrdil žalovaný podpisem na zakázkovém listě. Žalovaný smlouvu vypověděl dne [datum] a pop uplynutí výpovědní doby tak byla ukončena dne [datum]. V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit nepoškozené a funkční uvedené zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této smluvní povinnosti si v rámci smlouvy sjednala postupitelka s žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu dle ceníku ve výši [částka]. Žalovaný zařízení postupitelce nevrátil a nezaplatil ani smluvní pokutu, přestože k tomu byl postupitelkou opakovaně vyzýván. Uvedená pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupeny žalobkyni, což měla žalobkyně písemně oznámit žalovanému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, nařízenému k projednání věci na den [datum] [anonymizována dvě slova], se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 3. Ze smlouvy postupitelky, jejíž součástí byly obchodní podmínky a ceník a ze zakázkového listu soud zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit smluvní pokutu, pokud nevrátí zapůjčené, resp. zřejmě najaté zařízení ve lhůtě sedmi dnů od ukončení smlouvy. 4. Ze zakázkového listu je zřejmé, že žalovaný zřejmě převzal od postupitelky nějaké technické zařízení. V této písemnosti, potvrzované podpisem žalovaného, se totiž objevuje údaj o pronájmu [typ zařízení] [anonymizována dvě slova]. Byť jde o jiné označení zařízení, než jaké uváděla žalobkyně, lze z toho dovodit, že zařízení obdobného označení, zjevně potřebné k příjmu poskytovaných služeb elektronických komunikací žalovaný od postupitelky obdržel. 5. Z výpovědi (smlouvy) žalovaného je také zřejmé, že k ukončení předmětné smlouvy došlo dne [datum]. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný jakékoli zařízení (ať již označeno podle žalobkyně, nebo podle zakázkového listu) právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž (resp. ohledně tvrzení opaku) z podstaty věci tíží ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) žalovaného, nikoli žalobkyni. 6. Je tedy zjevné, že žalovaného tížila povinnost nejen zapůjčené či najaté zařízení vrátit, ale při nesplnění této povinnosti také další povinnost, zaplatit smluvní pokutu. Zřejmé je ovšem také to, že smluvní pokuta byla sice sjednána podle tvrzení žalobkyně, avšak postupitelce svědčilo podle smlouvy jen právo na její naúčtování (čl. 7 VOP). K tomu, aby právo na zaplacení smluvní pokuty dospělo do nároku, bylo tedy nezbytné, aby postupitelka vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení. 7. Toho si zřejmě byla vědoma i žalobkyně, když tvrdila, že postupitelka vyzvala žalovaného nejen k vrácení zařízení, ale také k placení smluvní pokuty. Soud však takové jednání nezjistil. Z výzvy ze dne [datum] se sice podávalo, že obsahuje uplatnění předmětného práva, avšak dále již není zřejmé nejen to, zda byl dopis s výzvou žalovanému doručen, resp. zda se dostal do sféry jeho dispozice, ale ani to, zda jej vůbec činila postupitelka. Dopis totiž sepsal advokát [titul] [jméno] [příjmení] jako zástupce postupitelky, aniž by bylo toto zastoupení jakkoli dokládáno. Naopak dopis ze dne [datum], který za žalobkyni sepsala její procesní zástupkyně, již doklad o předání k poštovní přepravě dne [datum] doprovází. Soud také z žalobkyní předložené plné moci ze dne [datum] zjistil, že tato zástupkyně žalobkyně byla oprávněna jejím jménem činit i hmotněprávní jednání. Dopis ze dne [datum] však již uplatnění nároku na smluvní pokutu neobsahuje, když je jen jakousi formulářovou výzvou k placení částky [částka] za blíže nespecifikované, jen obecně vymezené a od sebe nerozlišené pohledávky žalobkyně. Nelze proto hodnotit, že žalovaný byl právní předchůdkyní, nebo žalobkyní vyzván k zaplacení žalované smluvní pokuty, za porušení konkrétní smluvní povinnosti, když i veškeré písemnosti v tomto řízení byly žalovanému doručeny pouze procesně (uložením v provozovně poskytovatelky poštovní služeb podle § 49 OSŘ po pokusu o doručení na evidenční adresu podle § 46b OSŘ), bez potvrzení hmotněprávního doručení. 8. Právní jednání spočívající ve výzvě k placení, jež je činěno vůči nepřítomné osobě, což je zjevně posuzovaný případ, musí být prezentováno žalovanému ve smyslu § 570 odst. 1 OZ, tj. musí se dostat do její dispoziční sféry, aby s ním mohly být pro žalovaného spojeny jakékoli právní následky. Protože skutečnosti umožňující takové právní hodnocení zjištěny nebyly, nemohl soud hodnotit, že právo postupitelky na zaplacení smluvní pokuty dospělo do nároku, který lze uplatnit před soudem. 9. Byť tedy z písemného oznámení postupitelky ze dne [datum], nikoli však již ze samotné smlouvy o postoupení ze dne [datum], neboť soudu nebyla zjevně předložena její skutečná příloha [číslo] obsahující seznam postupovaných pohledávek, vyplývalo ujednání o postoupení pohledávek ze smlouvy postupitelky a žalovaného žalobkyni, nezjistil soud, že by takové postupované pohledávky, resp. nároky vůči žalované vůbec vznikly. Postoupit jistě lze i pohledávky dosud nesplatné. Avšak samotné postoupení na jejich splatnosti nic měnit nemůže. 10. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) výrokem I. zamítl, když na jednání nepřítomné žalobkyni nebylo možné vyzvat ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ k označení dalších důkazů, potřebných k prokázání jejích tvrzení. 11. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, že soud shledá, že žalobcem tvrzené skutečnosti či navržené důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno, či pro případ, že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a označování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37 (nález zveřejněn na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz/ Search/Search). 12. Výrokem II. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě byl zcela procesně úspěšný žalovaný. Žalovanému tedy svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, vynaložených k účelnému bránění jeho práva před soudem. Protože však soud na straně žalovaného žádné náklady nezjistil, nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.