15 C 74/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 7. prosince 2020 na zaplacení částky 2 215 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 2 015 Kč, žalovaného za období od 11. července do 21. listopadu 2019 a náklady na/za upomínání 200 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úrok z prodlení z uvedeného pojistného za období od 22. listopadu 2019 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], [značka automobilu] [typ] [anonymizováno], s počátkem pojištění od sjednání smlouvy na dobu neurčitou, s ročním pojistným 5 524 Kč, které bylo splatné pololetně, vždy k 11. dni 1. a 7. měsíce každého roku po 2 762 Kč. Od 11. července 2019 byla stanovena nová výše pololetního pojistného na částku 2 789 Kč. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Ohledně žalovaných nákladů na/za upomínání, žalobkyně pouze uvedla odkaz na smluvní ujednání a na čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 12 všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [název podmínek] [anonymizována dvě slova]. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále blíže vysvětlena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně (jejichž neúčast byla ovšem předem omluvena) se ani žalovaný nedostavil k nařízenému jednání. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, ovšem na místě pojistitele společností [právnická osoba], [IČO], která obsahovala ujednání o tvrzeném pojištění. Sjednáno bylo pojistné ve výši uváděné žalobkyní, které mělo být placeno v uváděných dnech. Protože žalobkyně poukazovala na převod pojistného kmene pojistitele na žalobkyni a tato skutečnost byla soudu známa ve smyslu § 121 OSŘ z jiných řízení o nárocích žalobkyně, neměla tato odchylka od skutkových tvrzení (ohledně účastníků smlouvy) na rozhodnutí soudu vliv. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). 5. Uvedené ujednání účastníků o pojištění bylo nutné hodnotit jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil ve vztahu k pojištění odpovědnosti ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o po-jištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech neupravených uvedeným zákonem dále ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období v poměrné výši 2 015 Kč je tedy důvodný. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 105b odst. 1 věty první zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, s ohledem na převod pojistného kmene, obsahujícího také předmětné po-jištění, žalobkyni. 7. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť tato část pojistného nebyla zaplacena ve sjednané lhůtě (§ 1958 odst. 1 OZ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 8. Výrokem II. soud ovšem zamítl žalobu na placení částky 200 Kč, neboť žalobkyně nevysvětlila, na jakém skutkovém základě by žalovaný byl povinen tuto částku žalobkyni platit. Pokud snad žalobkyně nárok na zaplacení této částky opírala o přílohu smlouvy účastníků pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaný k placení poplatku výslovně zavázal, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovil souhlas ve smyslu § 1817 OZ. To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalovaného souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz § 419, § 420 a § 1810 OZ). Pojistné podmínky navíc podle rozumného očekávání průměrného spotřebitele měly v souladu s § 2774 odst. 1 OZ nastavit jen podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, specifikovat pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Jestliže tedy žalobkyně skryla do tohoto vedlejšího dokumentu, jímž se mělo ujednání smluvních stran řídit, ustanovení o odkazu na další přílohový dokument, který teprve zakotvil další platební povinnost žalovaného, pak se ve smyslu § 1817 OZ jedná o zakázané jednání, k němuž se podle § 1812 odst. 2 OZ nepřihlíží. 9. Pokud snad měla částka 200 Kč představovat náhradu nákladů vymáhání nezaplaceného pojistného, jak by se z žaloby také mohlo jevit, pak žalobkyně ohledně tohoto hmotněprávního příslušenství žalované pohledávky (§ 513 OZ) v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ netvrdila, o jaké konkrétní náklady se mělo jednat, a v rozporu s § 120 odst. 1 věty první OSŘ v tomto směru neoznačila žádné důkazy. Ani z tohoto pohledu tak žaloba na zaplacení částky 200 Kč nemohla být úspěšná. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle které-ho je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně pro-cesní úspěch ve vztahu k částce 2 015 Kč s běžícím příslušenstvím, jež v kapitalizované výši v den vyhlášení rozsudku činilo 424,53 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný v částce 200 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 639,53 Kč činila ~ 92 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 8 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 84 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě za-stoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku 1 489 Kč. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je po-vinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 946 Kč (~ 84 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že tyto případně (nebyla totiž doložena jejich platba) vynaložené náklady nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na po-stavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jeji