20 C 177/2021-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 6. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu úhrady dodávky elektřiny a z titulu úhrady smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 o. s. ř. a který nevyvracel žalobní tvrzení, zjistil soud ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že dne 17. 12. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to na dobu 30 měsíců počínaje dnem 13. 1. 2020, podle této smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému pro potřeby domácnosti elektřinu, součástí smlouvy učinily strany rovněž ujednání o možnosti žalobkyně domáhat se zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení žalovaného s úhradou plateb v rozsahu přesahujícím 10 dnů. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou zálohových plateb za měsíce únor 2020 a březen 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému v rámci upomínky ze dne 20. 3. 2020 a upomínky ze dne 21. 4. 2020 smluvní pokutu ve výši 2 x 100 Kč. Fakturou ze dne 20. 5. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému za dodávku elektřiny za období od 13. 1. 2020 do 19. 5. 2020, po započtení zaplacených záloh, částku 5 624,45 Kč, zahrnující rovněž výše popsanou smluvní pokutu za prodlení s úhradou plateb za měsíce únor 2020 a březen 2020 ve výši 2 x 100 Kč, a vyzvala žalovaného touto fakturou k úhradě uvedené částky do 9. 6. 2020. Žalovaný nezpochybňoval výši nároků žalobkyně, ani nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na této částce ničeho neuhradil, obdobně nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že z důvodu neplacení zálohových plateb a nezaplacení uvedené faktury ze dne 20. 5. 2020 ukončila žalobkyně ke dni 10. 9. 2020 dodávku elektřiny žalovanému do uvedeného odběrného místa, přičemž přípisem ze dne 22. 9. 2020 žalobkyně pro opakované neplnění platebních povinností žalovaným od smlouvy odstoupila. Dle smluvních ujednání vznikl v takovém případě žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávky komodity do konce původní doby trvání smlouvy, zde v rozsahu 22 měsíců, celkem pak smluvní pokuty ve výši 8 800 Kč, žalovaný ani zde nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na této částce ničeho neuhradil. 4. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k dobrovolnému splnění jeho dluhu, datovanou dnem 22. 10. 2020. 5. V případě popsaného právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud tento jako vztah vzniklý dle kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému uvedenou komoditu při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. V případě nároku žalobkyně na úhradu smluvních pokut je pak možné odkázat na ust. § 2048 občanského zákoníku, podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Institut smluvní pokuty je v uvedeném kodexu občanského práva pojat jako institut tzv. utvrzení dluhu, který posiluje postavení věřitele v jeho snaze dosáhnout řádného splnění dluhu dlužníkem mj. i tím, že i nadále přiznává smluvní pokutě její sankční funkci a působí tak ve vztahu k dlužníkovi preventivním způsobem, který, aby se vyhnul nepříjemným následkům realizace smluvní pokuty, má svůj závazek splnit řádným způsobem. Výši smluvních pokut tak, jak byly stranami sjednány, neshledává soud ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli nepřiměřené. Popsané faktury lze považovat za výzvy žalobkyně k úhradě dlužných částek, neuhrazením dluhu v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti faktury, úrok z prodlení dle § 1968 a násl. občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala v případě prodlení s úhradou dlužné částky dle faktury ze dne 20. 5. 2020. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila zasláním předžalobní upomínky (viz shora), pak žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) 2 x 1 700 Kč, za uvedené 2 úkony právní služby dle § 13 cit. vyhlášky zástupkyni žalobce náleží náhrada ve výši dalších 2 x 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.