20 C 204/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 2. Žalobou podanou dne 1. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku pod bodem I. uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalované na jízdném a přirážce k jízdnému při použití vlaku, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], bez platného jízdního dokladu, když následně právní předchůdce žalobkyně svojí pohledávku za žalovanou postoupil až na osobu žalobkyně. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 23. 1. 2018 cestovala žalovaná ve vlaku č. 613 na trase Cheb - Nymbur, provozovaném právním předchůdcem žalobkyně, aniž by se při prováděné kontrole prokázala platným jízdním dokladem, jízdné ani následně neuhradila. 5. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k dobrovolnému splnění jejího dluhu, sestávajícího z dlužného jízdného a z přirážky k jízdnému, datovanou dnem 27. 4. 2019. 6. Zjištěný skutkový stav odpovídá právnímu závěru, že použitím dopravního prostředku provozovaného právním předchůdcem žalobkyně osobou žalované došlo mezi těmito k uzavření smlouvy o přepravě podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čímž mj. vznikla žalované povinnost uhradit za přepravu jízdné. Ustanovení § 2551 o. z. výslovně odkazuje na podrobnou úpravu vzájemných práv a povinností, týkajících se právního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, uskutečněnou v přepravních řádech. Pak je možno konstatovat, že uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, tj. právním předchůdcem žalobkyně. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem (včetně odpovídající výše úhrady) a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 4 písm. d) a odst. 6 téhož ustanovení. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit právnímu předchůdci žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o přepravě osob dosud neuhrazené jízdné, konkrétně ve výši 94 Kč a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem i přirážky k jízdnému, aktuálně ve výši 1 000 Kč, vycházející z Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Svojí aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, tedy skutečnost, že pohledávka jejího právního předchůdce jí byla řádně postoupena, žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2018, kterou právní předchůdce žalobkyně popsanou pohledávku postoupil [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, reg. [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2019, na základě které zmíněná společnost postoupila předmětnou pohledávku právě žalobkyni. Byly-li žalobkyní žalovány částky vyplývající z obou uvedených titulů, tedy z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, soud žalobě jako zcela důvodné v plném rozsahu vyhověl, tedy i v části týkající se žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, neboť nesplněním dluhu se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila zasláním předžalobní upomínky žalované (viz shora), pak žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. Jedná-li se v případě podané žaloby o žalobu formulářového typu, kdy žalovaná pohledávka byla již formálně zpracována v průběhu opakovaného postupování pohledávky až osobě žalobkyně, sám právní předchůdce žalobkyně či postupníci pohledávek obdobných žalob podali a podávají velké množství a takové žaloby se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem vzniku pohledávky, zejména popisem místa a času, kde došlo k protiprávnímu jednání žalovaných osob (ostatně, obdobně se takto odlišují i rozsudky soudů v těchto obdobných věcech vydané…), pak podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, dále za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky zástupkyni žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.