28 C 13/2021-41 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení ve výroku pod bodem I) uvedené částky s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody způsobené žalobkyni žalovanou sestávající se z nákladů vynaložených žalobkyní na odtah a parkování vozidla tovární značky Renault Twingo, [registrační značka], jehož měla být žalovaná ke dni odtahu vozidla provozovatelem, na odtahovém parkovišti, neboť toto vozidlo bylo odstaveno v úseku místní komunikace v ulici [ulice] v [obec] označeném dopravní značkou B 28 zakazující v označeném úseku komunikace stání vozidel z důvodu záboru komunikace pro potřeby objížďky staveniště, kdy umístění dopravní značky bylo provedeno v souladu s ust. § 19a odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPK“), a to na základě opatření obecné povahy Úřadu městského obvodu [obec a číslo] ze dne 19. 12. 2019, č.j [číslo] ve smyslu ust. § 19a odst. 1 a 3 ZPK, pročež došlo k jeho odstranění odtahem a jeho ponechání na odtahovém parkovišti. Odtah provedla dne 20. 1. 2020 jako správce komunikací ve vlastnictví města Plzeň žalobkyně, vozidlo nebylo možné po provedení odtahu vrátit zpět na místo, odkud bylo odstraněno, bylo ponecháno na odtahovém parkovišti, o možnosti vozidlo vyzvednout bylo žalované zasláno vyrozumění, které se nepodařilo doručit. Žalovaná si vozidlo nevyzvedla, toto bylo následně vydáno dne 3. 3. 2020, a to [jméno] [příjmení], který žalobkyni doložil kupní smlouvu, z níž vyplývalo, že předmětné vozidlo nabyl od žalované dne 1. 1. 2020. Nárok uplatněný žalobkyní se sestával z náhrady za odtah ve výši 1 550 Kč, 80 Kč za první započatý den parkování a 110 Kč za každý další den parkování na odtahovém parkovišti, a to až do výše 1 860 Kč, celkem 3 490 Kč. Výše ceny za odtah a cena parkovaného byla stanovena v souladu s usnesením Rady města Plzeň ze dne 8. 2. 2018. Nárok uplatnila žalobkyně vůči žalované jako evidovanému provozovateli vozidla v registru silničních vozidel dle ustanovení § 19b odst. 2 ZPK, kdy náklady spojené s odtahem vozidla nese jeho provozovatel, z titulu nároku na náhradu škody dle § 2910 občanského zákoníku. Svůj nárok žalobkyně osvědčovala listinnými důkazy, na něž v žalobě odkazovala, a to včetně listin opravňující žalobkyni uplatnit předmětný nárok, protokolu o odstranění motorového vozidla, sdělení Magistrátu města Plzeň o evidenci žalované jako provozovatele vozidla ke dni odtahu a fotodokumentace. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že předmětné vozidlo prodala a při jeho prodeji se dohodla s tehdejším kupujícím na zabezpečení změny údajů zapsaných v registru vozidel, přičemž jej k tomuto zmocnila plnou mocí. Doložila kupní smlouvu, kterou dne 22. 9. 2018 prodala předmětné vozidlo [jméno] [příjmení], z důvodu změny vlastníka vozidla rovněž došlo k ukončení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovanou dne 24. 9. 2018, což žalovaná doložila oznámením o zániku pojištění sepsaným s [právnická osoba] 3. V předmětné věci se konalo jednání, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, bylo jednáno v její nepřítomnosti (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)). 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Předně soud uvádí, že mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobkyně provedla dne 20. 1. 2020 odtah předmětného vozidla, neboť toto se nacházelo v úseku pozemní komunikace označeném dopravní značkou B 28 zakazující v předmětném úseku komunikace stání vozidel a že by byla žalobkyně oprávněna nárokovat částku spojenou s odtahem vozidla v žalované výši, tedy výše nárokované škody (újmy). Nebylo sporné ani to, že vozidlo bylo vydáno třetí osobě. Sporné bylo, zdali subjektem odpovědným k úhradě žalované částky je žalovaná. 6. Žalobkyně svůj nárok uplatnila jako nárok na náhradu škody. Předpoklady nároku na náhradu škody v případě porušení zákonné povinnosti upravuje ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“); dle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Povinnost každého řídit se dopravními značkami při provozu na pozemních komunikacích upravuje ust. § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ silniční zákon“). Oprávnění odstranit vozidlo pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a je upraveno v ust. § 19b odst. 1 ZPK. V případě odstranění vozidla, za splnění podmínek dle ust. § 19b odst. 2 ZPK, nese náklady provozovatel vozidla. V projednávané věci bylo na žalobkyni, aby tato tvrdila a prokázala, že na straně žalované byly splněny podmínky dle § 2910 o. z. jako provozovatele vozidla ke vzniku její odpovědnosti k úhradě žalované částky, byla tedy povinna tvrdit a prokázat, že žalovaná jako provozovatel vozidla svým jednáním způsobila žalobkyni tvrzenou škodu a mezi tímto jednáním a tvrzenou škodou je příčinná souvislost. Žalobkyně dovozovala odpovědnost žalované k úhradě žalované částky z její registrace jako provozovatele předmětného vozidla v registru vozidel a řidičů. Tento registr však není veřejným seznamem (v tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). Soud má zato, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ke dni odtahu vozidla nebyla žalovaná již vlastníkem a ani provozovatelem předmětného vozidla. Soud poukazuje na zjištění, že samotná žalobkyně předmětné vozidlo vydala dne 3. 3. 2020 [jméno] [příjmení], kterého akceptovala jako vlastníka a provozovatele, který měl vozidlo nabýt na základě kupní smlouvy již před jeho odtahem, jak bylo tvrzeno žalobkyní. Soud se proto neztotožnil s názorem žalobkyně, že by měla žalovaná být v předmětném sporu pasivně legitimována toliko z důvodu její evidence jako provozovatele předmětného vozidla v registru vozidel, případně z důvodu porušení povinnosti žalované provést v zákonem stanovené lhůtě v registru vozidel a řidičů zápis změny v důsledku změny vlastnictví vozidla. 7. Zhodnocením zjištěného skutkového stavu soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla v rozhodné době faktickým provozovatelem předmětného vozidla a že by na její straně byly splněny předpoklady vzniku její odpovědnosti dle ust. § 2910 o. z. k úhradě žalované částky, proto soud výrokem I žalobu zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalovaná byla sice ve věci úspěšná, na její straně nebyly však žádné náklady řízení zjištěny, kdy ostatně ani přiznání žádných nákladů řízení neuplatnila.