28 C 20/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 10. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku pod bodem I. uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalovaného na jízdném a přirážce k jízdnému při použití prostředku hromadné dopravy žalobkyně žalovaným bez platného jízdního dokladu. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 20. 7. 2020 v 18.18 hodin v Praze na lince metra B v místě kontroly„ Kolbenova“ se při prováděné kontrole žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi při použití prostředku hromadné dopravy provozované žalobkyní platným jízdním dokladem. Žalovaný přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a ani jízdné ve výši 24 Kč dle platného tarifu při přepravní kontrole nezaplatil, kdy v tento den nastala splatnost pohledávky. 5. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k dobrovolnému splnění jeho dluhu, sestávajícího z dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, ze dne 22. 9. 2020, žalovaný dlužnou částku neuhradil. 6. Zjištěný skutkový stav odpovídá právnímu závěru, že použitím dopravního prostředku provozovaného žalobkyní žalovaným došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě podle § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čímž mimo jiné vznikla žalovanému povinnost uhradit jízdné žalobkyni, která se zavázala žalovaného přepravit. Ustanovení § 2551 o. z. výslovně odkazuje na podrobnou úpravu vzájemných práv a povinností, týkajících se právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, uskutečněnou v přepravních řádech. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, tj. žalobkyní. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem (včetně odpovídající výše úhrady) a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 4 písm. d) a odst. 6 téhož ustanovení, kdy povinnost cestujícího zaplatit na výzvu pověřené osoby přirážku k jízdnému až do výše 1 500 Kč vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6. uvedeného zákona, rovněž z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně. 7. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o přepravě osob dosud neuhrazené jízdné, které činí 24 Kč, z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem i přirážku k jízdnému, aktuálně ve výši 1 500 Kč, vycházející ze Smluvních přepravních podmínek žalobkyně a odpovídající zákonem stanovenému limitu. Žalobou uplatněný nárok byl shledán důvodným, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i v části týkající se žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, neboť nesplněním dluhu řádně a včas se žalovaný dostal dne následujícího po nesplnění povinnosti do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Podle těchto ustanovení žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) 3x 200 Kč, dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.