8 C 496/2020-30 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění a rozšíření domáhala od žalovaného zaplacení částky 20 772 Kč, úroku z prodlení z částky 11 653,96 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení ve výši 9 % a částky 14 415,77 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s její právní předchůdkyní, [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému dne 26. 7. 2017 v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný z titulu smlouvy dluží 20 772 Kč, z čehož 15 000 Kč připadá na jistinu úvěru, 867 Kč na úrok z úvěru kapitalizovaný za období od 26. 7. 2017 do 26. 9. 2018, 4 079 Kč na neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěrové smlouvy, 826 Kč za neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, 0 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Úrok z prodlení a úrok žalobkyně požaduje přiznat pouze z dlužné jistiny. Ve smlouvě o úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaný ocitne v prodlení, přičemž smluvní pokuta je žádána z částky 20 772 Kč za období 27. 9. 2018 do 20. 8. 2020, tedy za 694 dní a v kapitalizované výši 14 415,77 Kč. Pohledávky ze smlouvy o úvěru byly [právnická osoba], [IČO], postoupeny smlouvou ze dne 11. 12. 2019 [právnická osoba], [IČO], která je následně postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 26. 5. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně také v obecné rovině popsala, jak původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání soudu byl prokázán v žalobě tvrzený skutkový stav ve vztahu k uzavření smlouvy a postoupení pohledávek, nikoliv však ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. 4. Bylo prokázáno, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 948 Kč celkem 27 278 Kč, toho jistinu 15 000 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru 1 078 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v bydlišti žalovaného 3 750 Kč, dále úrok ve výši 15 % ročně kapitalizovaný po dobu trvání smlouvy na částku 1 444 Kč. Ve smlouvě je pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávky ze smlouvy o úvěru byly [právnická osoba], [IČO], postoupeny smlouvou ze dne 11. 12. 2019 [právnická osoba], [IČO], která je následně postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 26. 5. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neplnil svoji povinnost řádně a dluží 20 772 Kč, z čehož 15 000 Kč připadá na jistinu úvěru, 867 Kč na úrok z úvěru kapitalizovaný za období od 26. 7. 2017 do 26. 9. 2018, 4 079 Kč na neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěrové smlouvy, 826 Kč za neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru. Toto skutkové tvrzení žalovaný ve smyslu § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), nezpochybnil a nenavrhl tudíž ani ve smyslu § 120 OSŘ důkaz o tom, že splatil více. Soud proto vychází z toho, že žalobkyní uváděné skutkové tvrzení o výši úhrad je správné. 6. Skutečnosti uvedené v bodě 4. prokazují Žádost o úvěr ze dne [datum], Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Ujednání o zpracování osobních údajů ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 11. 12. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 26. 5. 2020, předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2020, oznámení [právnická osoba] o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne [datum], poštovní podací lístek ze dne 27. 7. 2020. Skutečnosti uvedené v bodě 5. prokazují kopie občanského průkazu žalovaného, kopie jeho výplatních listu, kopie titulního listu pracovní smlouvy. 7. Žalobkyní nebylo tvrzeno a ani prokázáno, jak její právní předchůdce konkrétně prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci [právnická osoba] GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Doložena byla jen pracovní smlouva žalovaného a jeho výplatní pásky a dále jeho prohlášení o údajné výši jeho výdajů bez toho, že by výdaje byly jakkoliv doloženy. Stejně tak není doloženo provedení lustrace osoby žalovaného v registrech SOLUS či NRKI. Absentuje pak tvrzení a důkaz o tom, jaké závěry původní věřitel ze zjištěných dílčích skutečností dovodil. 8. Dalším důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy je její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), který dosahuje intenzity narušující veřejný pořádek, a to s ohledem na výši plateb, které má žalovaný platit, a s ohledem na sankce, které mu při neplacení hrozí. Za úvěr ve výši 15 000 Kč má žalovaná za 14 měsíců uhradit úrok 1 444 Kč spolu s poplatkem„ poskytnutí úvěru“ 6 000 Kč, což není nic jiného, než pod jiným názvem skrytá další část úroku. Žalovaný tak má uhradit na úroku celkem 7 444 Kč (cca 42,5 % ročně), přičemž navíc je stíhána smluvní pokutou 0,1 % denně (tedy 36,5 % ročně) v případě, že nehradí dluh včas. Protože se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618). 9. Smluvní vztah, který měl vyplývat z úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neexistuje, protože smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně má proto právo dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 10. Míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného je přibližně stejná, soudu proto dle § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.