8 C 651/2020-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se považuje za poplatníka televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), protože jako fyzická osoba, která nebyla přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku a byla odběratelem elektřiny, připojeným k distribuční soustavě, neoznámil České televizi po její písemné výzvě písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. O zařazení do evidence poplatníků televizního poplatku žalobkyně žalovaného písemně informovala. Žalovaný poplatek neuhradil za měsíce září 2019 až leden 2020. Výše televizního poplatku v rozhodném období činila 135 Kč. Žalovanému byla žalobkyní zaslána písemná výzva k úhradě celé dlužné částky v souladu s § 10 ZRTP. Dluh však ani v dodatečné lhůtě 15 dnů neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalovaný byl jakožto odběratel elektřiny, připojený k distribuční soustavě, žalobkyní písemnou výzvou ze dne 29. 5. 2019 vyzván, aby se do 30 dnů přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku, do 30 dnů zaslal čestné prohlášení, že televizní poplatek za domácnost hradí na jiné adrese, pod jiným jménem nebo jinou osobou v domácnosti, anebo do 30 dnů zaslal čestné prohlášení, že televizní přijímač nevlastní či neužívá. Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 5. 2019. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na výzvu nereagoval, bylo tudíž na žalovaném, aby dle § 101 OSŘ tvrdil a prokázal opak, což však žalovaný neučinil, takže soud dospěl k závěru, že žalovaný skutečně na žalobkyninu výzvu ve stanovené lhůtě 30 dnů nereagoval. Od srpna 2019 byl žalovaný zanesen do evidence poplatníků televizní poplatku, což mu bylo žalobkyní oznámeno dopisem ze dne 28. 8. 2019, jímž byl současně vyzván k úhradě v pořadí prvního poplatku za měsíc září 2019. Žalovaný poplatek neuhradil za měsíce září 2019 až leden 2020. Výše televizního poplatku v rozhodném období činila 135 Kč. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou výzvu. Žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek dle § 3 odst. 4 ZRTP. Podle něj jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Výše televizního poplatku činí dle § 6 ZRTP měsíčně 135 Kč. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku za řízení 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Náhradu ostatních nákladů řízení, uplatňovaných žalobkyniným advokátem, nelze v tomto případě přiznat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu z důvodu jejich neúčelnosti (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, zn. I. ÚS 3344/12). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.