9 C 293/2021-85 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 7. 2021 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 1. 6. 2019 cestoval ve vlaku [číslo] právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], bez platné jízdenky, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného ve výši 160 Kč a čímž současně porušil § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, právní předchůdce žalobkyně mu tak v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel vyměřil přirážku ve výši 1 000 Kč. Takto vzniklá pohledávka byla, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] pak byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný dne 1. 6. 2019 použil k přepravě vlak [číslo] společnosti [právnická osoba], kdy se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, právní předchůdce žalobkyně mu tak v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel vyměřil přirážku ve výši 1 000 Kč O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis„ Oznámení o závadách“ ze dne [datum]. Soud má za prokázané, že žalovanému vznikla povinnost uhradit cenu jízdného a přirážky k jízdnému celkem ve výši 1 160 Kč. Takto vzniklá pohledávka byla, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] pak byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaný na tomto svém dluhu dosud ničeho neuhradil. 6. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve vztahu k poskytované dopravě hromadnou dopravou, podle kterých vznikla právnímu předchůdci žalobkyně povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalovanému dodržovat právním předchůdcem žalobkyně stanovená pravidla, kdy za předpokladu nesplnění povinnosti žalovaným má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému ve výši, v souladu s maximy stanovenými Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.