9 C 330/2021-37 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 6. 2021 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela [název smlouvy] [anonymizováno 5 slov], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb souvisejících a žalovaný se zavázal žalobkyni za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaný neuhradil cenu za služby vyúčtované mu fakturou [číslo] za období od 12. 4. 2018 do 11. 5. 2018, znějící na částku 3 360 Kč a ceny za služby vyúčtované mu fakturou [číslo] za období od 12. 5. 2018 do 11. 6. 2018, znějící na částku 3 703 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných faktur upomínkou ze dne 31. 7. 2018 a následně upomínkou ze dne 25. 10. 2018. Na náklady spojené s uplatněním pohledávky požaduje žalobkyně uhradit částku 200 Kč. Žalovaný i přes upomínky žalobkyně na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací nazvanou jako [název smlouvy] [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb souvisejících a žalovaný se zavázal žalobkyni za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaný nehradil řádně vyúčtované služby, neuhradil cenu za poskytnuté služby vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 12. 5. 2018, se splatností dne 30. 5. 2018, za období od 12. 4. 2018 do 11. 5. 2018 znějící na částku 4 230,99 Kč, z níž částka za platební transakce činí 3 360 Kč a dále žalovaný neuhradil cenu za poskytnuté služby vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 12. 6. 2018, se splatností dne 29. 6. 2018, za období od 12. 5. 2018 do 11. 6. 2018 znějící na částku 8 936,44 Kč, z níž částka za platební transakce činí 3 703 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných faktur upomínkou ze dne 31. 7. 2018 a následně upomínkou ze dne 25. 10. 2018. Za zaslání upomínek uplatňuje žalobkyně nárok na zaplacení 200 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky vůči žalovanému. Žalovaný na svém dluhu dosud ničeho neuhradil. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako vztah vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, kterou lze podřadit pod nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), za podmínek stanovených zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve vztahu k poskytovaným elektronickým službám, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost poskytovat tyto služby a žalovanému hradit jejich cenu. Žalovaný této své povinnost v uvedeném rozsahu nedostál. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni proto vzniklo právo žádat po něm od prvního dne prodlení úrok z prodlení nepřevyšující výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost k úhradě nákladů spojených se zasláním výzev k plnění soud shledává za oprávněnou, když odpovídá § 513 o. z. a částka 200 Kč je přiměřeným a účelně vynaloženým nákladem žalobkyně na vymáhání dlužné částky představujícím příslušenství této pohledávky. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále„ PN“), když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyčíslila a požadovala náhradu nákladů řízení toliko ve výši 400 Kč (soudní poplatek), soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů v požadované výši.