10 C 12/2022-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 24. 4. 2018 s žalobkyní Smlouvu o balíčku Profi účet a dne 11. 1. 2019 s žalobkyní uzavřela Smlouvu o povoleném debetu na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na Účtu do výše limitu 400 000 Kč a následně do výše 50 000 Kč. Dopisem ze dne 15. 2. 2021 byla žalovaná informována, že byl Účet ke dni 15. 2. 2021 zrušen v důsledku zániku Smlouvy dne 10. 2. 2021. Debetní zůstatek ke dni zániku činil částku ve výši 28 864,25 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná smlouvu s žalobkyní uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, požaduje žalobkyně též poplatek 1200 Kč v souvislosti s vymáháním pohledávky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne 24. 4. 2018 s žalobkyní Smlouvu o balíčku Profi účet pro č. účtu 115 [bankovní účet]. Předmětem Smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu v Kč – balíček ProfiÚčet. Žalovaná uzavřela dne 11. 1. 2019 s žalobkyní Smlouvu o povoleném debetu na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na Účtu do výše limitu 400 000 Kč. Dne 13. 2. 2020 byl úvěrový limit snížen na částku 50 000 Kč. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na Účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. V souladu s čl. 18 VOP byla žalobkyně oprávněn Smlouvu vypovědět kdykoli, a to i bez udání důvodů. V souladu s čl. 13 VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na Účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaná povinna neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Dopisem ze dne 21. 12. 2020 byla žalovaná informována, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepovolený debet neuhradila, žalobkyně využila své oprávnění a ukončila Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byla žalovaný vyrozuměna dopisem ze dne 25. 1. 2021. Dopisem ze dne 15. 2. 2021 byla žalovaná informována o skutečnosti, že byl Účet ke dni 15. 2. 2021 zrušen v důsledku zániku Smlouvy dne 10. 2. 2021. Debetní zůstatek ke dni zániku činil částku ve výši 28 864,25 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná smlouvu s žalobkyní uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, požaduje žalobkyně též poplatek 1200 Kč v souvislosti s vymáháním pohledávky. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 25. 10. 2021. 5. Popsané právní vztahy týkající se smlouvy o běžném účtu soud kvalifikoval dle § 2662 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V případě přečerpání zůstatku na tomto účtu a nároky s tím spojené se řídí ustanoveními § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila, což vyplývá z doložených důkazů. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. 6. Dále žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. K tomuto nutno podotknout, že § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb., je v následujícím znění:„ Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč“ Paušální sumu ve smyslu § 3 nařízení vlády a čl. 6 směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích) lze zahrnout v dotčených vztazích pod pojem nákladů upravených v § 513 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který hovoří o příslušenství pohledávky, kterým jsou právě i„ náklady spojené s jejím uplatněním“. K povaze paušálních nákladů ve výši 1 200 Kč lze poznamenat, že paušál nákladů se na další náklady nezapočítává a stojí zcela samostatně. Směrnice č. 2011/7/EU spojuje paušál nákladů primárně s náklady interními, administrativními (představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním) a náklady na právní zastoupení zmiňuje zvlášť. Soud proto žalobci přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 200 Kč a to vedle náhrady nákladů řízení. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. To, že jde o ustálený vzor žalobkyně, v němž žalobkyně mění pouze údaje týkající se převážně splatnosti a datum uzavření smluv, je patrné například z toho, že žalobkyně na svém ustáleném vzoru ani nezaměňuje ženský rod za mužský, tj. v daném případě jde o žalovanou společnost, avšak žalobkyně se o ní v celé žalobě zmiňuje jako o žalovaném. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 155 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Dále žalobkyni náleží odměna za úkon spočívající v podaném sdělení ze dne 1. 2. 2022 a to podle § 14b odst. 3 AT v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 260 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby celkem ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT ve výši 300 Kč. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal I právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.