10 C 267/2022-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž celková cena úvěru činila 42 000 Kč, s dohodnutou roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 21,05 %. Žalovaný úvěr včas a řádně nesplácel, čímž došlo k zesplatnění úvěru dne 25. 4. 2022. Žalovaná částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč, neuhrazené jistiny ve výši 27 849 Kč, Upomínky 3 x 100 Kč, smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 3 x 499Kč, tedy 1 497 Kč, na úrocích 1 523 Kč, a smluvní pokuty ve výši 1 394 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč a to tak, že dne 29. 12. 2021 na účet žalovaného byla zaslána částka 27 500 Kč a 2 500 Kč převedl žalobce na účet zprostředkovatele a to v souladu se smlouvou. Ve smlouvě o úvěru uvedena celková cena úvěru ve výši 42 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru v čl. I. Smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,05 %. Žalovaný úvěr včas a řádně nesplácel, čímž došlo k zesplatnění úvěru dne 25. 4. 2022, když téhož dne bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 Upomínky ze dne 27. 2. 2022, ze dne 29. 3. 2022 a ze dne 25. 4. 2022, když tyto jsou účtovány v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b), d) Smlouvy o úvěru ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalovaná částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč, neuhrazené jistiny ve výši 27 849 Kč, smluvní pokutě za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru ve výši 3x 499Kč, tedy 1497 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit částku ve výši 1 198 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 25. 4. 2022. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ, ohledně splácení úvěru, resp. jiné skutečnosti, která by vyvracela nárok žalobkyně, leží na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil, a proto má soud za prokázané, že splátky úvěru neuhradil tak, jak je uvedeno v žalobě. 5. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval, a poskytla žalovanému úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověl a to včetně poplatků a smluvních pokut, které byly platně sjednány v souladu s 2048 a násl. § ObčZ ve výši přiměřené významu závazku hradit splátky, který utvrzují. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobce požadoval. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 368 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta ve výši 2 420 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), a odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.