11 C 154/2021-49 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovanými došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaným úvěr ve výši 540 000 Kč, který se žalovaní zavázali hradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 4,99 % ročně, nicméně žalovaní tak nečinili, proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 428 649,31 Kč, neuhrazeného úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 3 564,94 Kč a dále ve výši 4,99 % ročně z dlužné jistiny od 1. 1. 2021 do zaplacení a dále úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 a dále ve výši 4 465,10 Kč a dále ve výši 6,25 % ročně z dlužné jistiny od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 25. 1. 2022 žalobu vůči žalované 2. zcela zpět, proto soud řízení v tomto rozsahu v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil. Z listin předložených žalobkyní k důkazu dospěl soud ke skutkovým závěrům odpovídajícím žalobním tvrzením. Z uvěrové smlouvy [číslo] plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovaným úvěr do výše 600 000 Kč a žalovaní se jej zavázali splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 844 Kč spolu s úrokem ve výši 4,99 % ročně vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy učinily strany obchodní podmínky, přičemž dle čl. 9 těchto podmínek byla žalobkyně oprávněna přistoupit k odstoupení od smlouvy či k okamžitému zesplatnění úvěru mj. tehdy, pokud se žalovaní dostali do prodlení s úhradou více než dvou splátek úvěru nebo by byli v prodlení s úhradou jakékoliv dlužné částky po dobu delší než 3 měsíce Čerpání úvěru ze strany žalovaného v srpnu 2015 v celkové výši 539 026,95 Kč má soud za prokázané z doložených žádostí žalovaného o čerpání ve spojení s oznámením o výplatě překlenovacího úvěru. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 žalobkyně prokázala odstoupení od úvěrové smlouvy, pokud by žalovaní neuhradili své závazky z úvěrové smlouvy do 30. 9. 2020, což žalovaní ani netvrdili, ani neprokazovali. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, poskytla žalovanému úvěr ve výši 539 026,95 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách včetně úroku z úvěru. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny, sjednaných úroků a úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve sjednané výši ode dne následujícího po zesplatnění. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 17 146 Kč a paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za dva úkony ve výši 600 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalované 2. pak vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu, neboť žalobkyně svým zpětvzetím zavinila zastavení řízení. Právo na náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalované 2., nicméně na její straně soud žádné náklady řízení neshledal.