12 C 343/2022-75 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu [číslo] s názvem [anonymizována tři slova] měsíční [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 42 681 Kč sestávající z úroku ve výši 44,1 % ročně, částky za zpracování, doručení, a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to ve dvaceti čtyřech měsíčních splátkách po 3 654 Kč s tím, že poslední splátka činila 3 639 Kč. Žalovaná dosud uhradila na závazek částku 3 050,02 Kč, z čehož částka 619,59 Kč byla započtena na jistinu, částka 2 430,43 Kč byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 44 380,41 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 37 154,57 Kč, smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 0,1 % denně kapitalizované ke dni 1. 2. 2022 v částce 22 500 Kč, sankčních poplatků za pět odeslaných upomínek ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 702,68 Kč a sjednaného úroku 44,1 % ročně z jistiny 44 380,41 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] byla částka 6 496 Kč použita na úhradu předchozího závazku žalované ze smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru [číslo] částka 38 504 Kč byla vyplacena žalované v hotovosti. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování, spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 16 088 Kč, ve spojení se sjednaným úrokem ve výši 23 497 Kč, když žalovaná se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 45 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatku ve výši 39 585 Kč, tedy celkem částku 84 585 Kč, včetně pojistného k doplňkovému pojištění ve výši 3 096 Kč, celkem částku 87 681 Kč při sjednané splatnosti závazku v délce dvou let. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve výši 16 088 Kč, tedy v rozsahu 35,8 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě tohoto„ poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 23 497 Kč, tedy ve výši 44,1 % ročně, avšak při součtu úroku a poplatku ve výši 16 088 Kč, se reálně jednalo o úrok cca 47 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. 4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 45 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 3 050 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 41 950 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, když v této době byla žalovaná prokazatelně na základě výzvy žalobkyně v prodlení s úhradou. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích, smluvní pokutě, sankčních poplatcích, úhrady za pojištění a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.