12 C 346/2022-18 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravovala žalovaná, která byla kontrolována dne 15. 4. 2021 ve [údaj o čase] hod. na lince [anonymizováno] [číslo] přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatila, o čemž byl sepsán zápis o přepravní kontrole. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaná byla dne 15. 4. 2021 ve [údaj o čase] hod. na lince [anonymizováno] [číslo] kontrolována, přičemž se neprokázala platnou jízdenkou. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 4 písm. d) a odst. 6 téhož ustanovení. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2x paušální náhradu po 100 Kč za právní úkony spočívající v přípravě a převzetí věci a podání žaloby dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 600 Kč.