12 C 442/2021-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy na území hlavního města Prahy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravoval žalovaný, který byl dne 16. 8. 2021 kontrolován na lince [anonymizováno] [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem, přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl dne 16. 8. 2021 v [údaj o čase] hod. kontrolován na lince [anonymizováno] [číslo] přičemž se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem je stanovena v § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Maximální výše přirážky je vymezena v odst. 3 téhož ustanovení. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas jízdné a přirážku k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 500 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.