12 C 445/2021-64 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 225 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši 19 400 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 660 Kč a poplatku ve výši 165 Kč za sjednanou službu„ Presto“ s tím, že poslední splátka byla splatná dne 3. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud na dlužnou částku ničeho neuhradila, domáhala se žalobkyně zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 400 Kč a sjednaných poplatků v částce 4 825 Kč. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný pouze částečně. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 24 225 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nicméně žalobkyně v řízení ani neprokázala uzavření uvedené smlouvy, neboť přestože žalobkyně předložila vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, pak o smlouvu nejde, neboť nebylo dosaženo smluvního konsensu, když dokument není podepsán úvěrovaným – žalovanou, jakožto druhou smluvní stranou. Nejde tedy zjevně o výsledek společné shodné vůle stran, nicméně ke smluvnímu konsensu mohlo dojít i jinak, př. elektronicky (jak tvrdila žalobkyně), ústně či konkludentně, což může být pro strany praktické, nicméně nezbavuje to žádnou ze stran povinnosti bezpečně prokázat smluvní konsensus a jeho úplný obsah. Žalobkyně přitom v řízení neprokázala, tedy neunesla důkazní břemeno ve smyslu ust. § 118a odst. 3 OSŘ, když neúčastí na jednání soudu se zbavila možnosti poučení soudem, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru a následně příslušnou smlouvu s ní uzavřela (akceptovala návrh smlouvy předložené žalobkyní). Potvrzením o platbě ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že z bankovního účtu číslo [bankovní účet] vedeného na žalobkyni byla dne 4. 1. 2021 poukázána částka 19 400 Kč na bankovní účet číslo [bankovní účet], přičemž výpisem z běžného účtu – [anonymizováno], žalobkyně prokázala, že bankovní účet číslo [bankovní účet] je veden na jméno žalované, která je jeho majitelem. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala právní titul, na základě něhož jí byla žalobkyní vyplacena tato částka, došlo na straně žalované co do částky 19 400 Kč ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna v souladu s ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), žalobkyni vydat. Soud tak žalované výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně výzvou ze dne 2. 8. 2021, podanou k poštovní přepravě téhož dne, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 5. 8. 2021, vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, přičemž žalovaná tuto povinnost nesplnila, dostala se do prodlení s plněním a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 6. 8. 2021 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 OZ. 4. Ve zbývajícím rozsahu co do částky 4 825 Kč a rozdílu mezi žalobkyní požadovaným příslušenstvím a soudem přiznaným úrokem z prodlení dle výroku I. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na absenci právního titulu, když žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené smlouvy o úvěru, z níž odvozovala nárok na zaplacení sjednaných poplatků. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu cca 80 % předmětu řízení, neúspěšná v rozsahu cca 20 %. Soud tak po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % Náklady řízení tvoří soudní poplatek 970 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně, tedy celkem náklady řízení ve výši 2 422 Kč, z čehož 60 % činí částku 1 453 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.